Vážení a ostatní, jsem pro Vás přeložil kus s jedné knihy o konfliktech. Je to kniha "Konfliktologije" od pana Orljanskeho V. S. Ke stažení v PDF je tady, ale v ukrajinštině:
Omlouvám za chyby v překladu ale text byl natolik zajimavy, že pro potřeby PO věnoval tomu cely den:
1. Konflikt - jak fenomén sociálních jevů.
Vývoj každé společnosti je složitý proces, který probíhá přes vznik, vývoj a řešení
různych rozporu. Mezitím samotná přítomnost rozporu - ještě neni konflikt, a je možné, že ten rozpor také nikdy zase netransformuje do konfliktu. Velkou chybou je jejich identifikace současně jen jako konflikt a stejně jejich pozicirovani do opozici. Pro transformaci rozporu do konfliktu by mělo dojít k řadu faktorů, spojeni kterých, transformuje rozpor do otevřené konfrontace. Je důležité vzít v úvahu, že pro transformace je třeba kombinace všech faktorů dohromady. Podíváme se na ne. Za prvé, konflikt je možný pouze mezi dvěma nebo více stranami. V počátečním vývoje konfliktu, musí dojit k jasné polarizaci zájmů (postojů) zúčastněných stran s ohledem na předmět sporu. Za druhé, potřebujeme přesné určování nedostatku a omezení schopnosti dostát se ke svým potřebám ze všech stran. Za třetí, konflikt vzniká, pokud se strany snaží realizovat své vlastní zájmy na úkor svých soupeřů. To znamená, že konflikt je projevem subjektivních a objektivních rozporů v konfrontaci mezi zúčastněné strany.
Každý konflikt, který vzniká v sociálním prostředí mezi lidmi, je sociální v nejširším slova smyslu. Strany účastnící sociálního konfliktu, mají jasné sociální zájmy, implementace (realizace) kterých naráží na odpor protistrany.
Jeden z druhu sociálního konfliktu, v úzkém slova smyslu, je konflikt v sociální oblasti.
Relevantní je dnes otázka priority, primát sociálního nebo individuálneho. Debata a diskuse o této problematice je stále v plném proudu, ale skutečný život se neúprosně ukazuje nemožnost zobrazení v "čisté" podobě žádnou s bipolarnich pozic: individualismus, doplňuje se ruznymy formy spolupráce a týmová spolupráce přispívá k osobnímu rozvoji
Sociální konflikty v užším slova smyslu je boj sociálních komunit s protichůdnými zájmy na dominanci nebo zlepšení jejich sociálního postavení.
Sociální status jako předmět sociálního konfliktu, je uznávaný a legitimní pojem v společnosti ktery definuje místo, které sociální komunity a její zástupci se v daném sociálním systému mají. Zdroj konfliktu v této situaci není sám status jako takový, takovy status má každý člen společnosti. Konflikty vznikají ze vzniku nerovnosti v sociálním stavu systému, pokud systém vytváří umělé překážky, které brání členům z nižším statusem získat vyšší status. To je skutečná sociální nerovnost. Podobná situace může být považována za obecnou podmínku pro existenci sociálního konfliktu, a všechny zákony, které upravují jejich vznik a vývoj.
Prozkumame povahu konfliktu. Nejběžnější chápání konfliktu je výklad navrhovaný americkým vědcem Lewisem Coserem, autorem "The Functions of Social Conflict (1956)". Takže podle něho, konflikt lze pochopit jako boj za hodnoty a nároky na určité sociální postavení, moc, nedostatek materiálního bohatství; boj, ve kterém cíle stran je neutralizace, poškození nebo zničení nepřítele.
Proto musíme považovat konflikt jako boj mezi dvěma nebo více skutečnými lidmí, skupiny nebo organizací, bez ohledu na následky, a taky používanými metodami a technikami. Zároveň musíme mít na paměti, že rozpor nemusí vždy vést ke konfliktu. Aby rozpor transformoval do konfliktu, musí jasně pochopit v čem je odlišnost zájmů, neslučitelných cílů pro každou stranu, která, na oplátku, by měla stanovit ochotu stran realizovat konkrétní opatření k jejich provedení.
Aby pochopit podstatu konfliktu, je třeba jasně rozlišovat mezi konfrontaci a odporem, protože existuje celá řada společenských akcí, kde je konfrontace, ale nejsou konflikty. Mezí takové společenské jevy patří různé formy a typy hospodářské soutěže a konkurence v hospodářské oblasti. Externě, zde můžeme vidět některé prvky konfliktu, jako je střet protichůdných zájmů, nedostatek oceněni, konfrontace.
Především, každá soutěž zpočátku vyžaduje předem dohodnutých pravidel, na základě kterych je realizována. Soutěžící předem seznámeni s nimi a bez donucení snaží se je dodržovat při své účasti v ni. Toto může být viděno jako hlavní rozdíl mezi soutěži a konfliktem.
Dalším faktorem, který by měl být splněn je dobrovolnost účasti v takových soutěžích různými subjekty, které mohou, opět podle předchozích pravidel, ne brát v ni účast nebo od nich odstoupit v průběhu akce. V průběhu těchto událostí konfrontace ne přerůstá do konfliktu, a agrese do nepřátelství. Pokud ale existují porušování podmínek dříve diskutovaných, to už nemluvíme o závodu nebo soutěži, a důvody pro taková porušení, je potřeba hledat v jiné rovině.
Pod pojmem konflikt, se rozumí objektivně existujícího nebo vymyšlená záminka (příčina), která způsobila neshody mezi stranami. Každá strana konfliktu má zájem na řešení tohoto problému ve svůj prospěch a za rádi toho připraveni se přistoupit ke konfrontaci.
Konflikt může mít hlavní objekt, který ale může v sobě mít několik součásti. Příkladem takových objektů může byt trvale rodinné a dlouhodobe časové etnické a konfesijní konflikty.
Předmětem sporu jsou materiální a duchovní hodnoty, které se snaží ovládnout strany konfliktu. Předmětem konfliktu mohou sloužit jako prvky hmotného světa a také sociální reality, když jsou na křižovatce zájmů sociálních aktérů.
Předmětem konfliktu - je vždy nějaký vzácný zdroj (resurs), takže v případě, že je možnost kompenzovat tento nedostatek zdrojů, v mnoha případech, tam je skutečná příležitost k odstranění problému konfliktu.
Musíte mít na paměti možnost tzv. bezpředmetnyh konfliktu, jsou-li obě strany usiluje o kontrolu nad ničím. Příkladem může mohou byt intelektuální konflikty. Mnoho příkladů takových konfliktů, které vidíme v morální oblasti sociálních vztahů.
Předmětem sociálních konfliktů jsou sociální formace, nejprve ale je třeba mluvit o velké formace.
Účastníci dlouhodobých sociálních konfliktu vždy konkrétní jedince, kteří jsou propojeny společnými zájmy či postavením. Příslušnost k sociální skupině konkrétního jedince stáčí aby on stal skutečným nebo potenciálním účastníkem v každém sociálním konfliktu. V souhrnu sve rozmanitosti v jednotlivých akcích a činností dochází k realizace společných cílů a postojů. Souhrn jednotlivých konfrotací neznamená že je ignorovana vůle a iniciativa jednotlivců, protože celkový boj se vždy skládá z jejich celku (dohromady).
do toho taky zapadá. Už známe velice dobře vyargumentovaná stanoviska jak pro, tak i proti. RVčko by tedy IMHO nemělo samo rozhodnout ale vyvolat jasné hlasovaní CFka. 
