Regulovat půjčování, úroky ?

[Harpli]

Klasický půjčky z banky jsou pro většinu lidí nedosažitelný. Pokud by se člověk uchýlil k rychlo půjčce měl by nést odpovědnost oba dva, jak dlužník tak dlužitel. Ten který půjčuje peníze musí si zjistit že ten člověk má jak splácet a případně jak bude splácet exekuci. Pokud to nesplní tak ani rychlá půjčka by nemohla být poskytnutá. Seznam zabavitelných věcí. Max částku zabavitelnou z platu. Jakmile dlužník splácí aby dál nemohlo vymáhaní pokračovat, třeba dvojnásobná částka kdyby řádně splácel dluh. Určitě ne aby celá rodina nesla odpovědnost za dluh a pokud jo aby to byla min částka, třeba polovička pravidelné splátky. Aby nemusely malé dluhy jít k soudu a k právníkům. Možná přes zaměstnavatele kde by se to strhlo z platu, bez náhrad a úroky by nemohly překročit dvojnásobek dlužné částky.

[Robert.Magni]

Nějak nechápu,proč by dlužník měl vůbec něco platit?

[Jiri.Kaderavek.sen]

Osobně si myslím, že místo nějakého splácení dluhů 50/50 rozdělených mezi dlužníka a věřitele by stačillo určit maximální úrokovou sazbu vázanou na úrokovou sazbu CNB. Je už na zvážení, jestli by to bylo 100 , 200, 300 procent a vše navíc by byl už lichvářský úrok na který tuším i paragraf existuje. Pokud by dlužník neplatil, rozhodl by soud o výši úhrady k tomu kterému dni a následovala by exekuce která by měla již pevnou cenu s přihlednutím na výši dluhu. Dluhy se totiž musí platit ale neměly by zlikvidovat člověka 1000 násobným navýšením.

[Roman.Kucera]

Hodně by pomohl zákaz obchodu s pohledávkami. Aneb - pohledávku musí vymáhat věřitel, ten který má s dlužníkem vztah.

[Robert.Magni]

Dluhy se totiž musí platit

Tohle je zásadní chyba v uvažování.Nemáš totiž definováno,co je to ,,dluh,,

Hodně by pomohl zákaz obchodu s pohledávkami. Aneb - pohledávku musí vymáhat věřitel, ten který má s dlužníkem vztah.

Tys použil slovo ZÁKAZ ? Tak tudy určitě ne,protože zákazy jsou dobré jen k tomu,aby se porušovali.

[Jana.Syrovatkova]

Nikde tu nezaznělo jedno - první článek mluví o dluzích z nákupu vánočních dárků. Tzn. koupě něčeho, co lidi absolutně nepotřebují a většinou jsou jen zblblí reklamou - tzn. možná by se dalo odsouhlasit, že podobně jako reklama na cigarety má jistá pravidla, podobná omezení mají mít i reklamy na úvěry s úrokovou sazbou nad řekněme sazba ČNB + 5% (do toho se vejdou v pohodě hypotéky, kde koupí domu/bytu dotyčný často spíše vydělá oproti tržnímu nájmu) - anebo klidně regulovat reklamu na cokoli.

Protože když řeknu, že lidi mají být finančně gramotní a uvažujeme, proč se nechovají logicky - protože reklama obchází právě tu racionalitu postoje.

Drtivá většina regulací, co tu zazněla, je totiž zvláště v českém prostředí deset kroků zpátky.

Příklady:
- Když jsem si kupovala byt, banka mi dovolila splácet maximálně čtvrtinou svého příjmu. Maximální splátka, co mi povolila, tak byla přibližně stejná jako jsem platila nájem jednoho pidipokojíku ve sdíleném bytě. Takže jsem zoufale sháněla, kdo mi kde půjčí peníze ještě vedle a odkládala navíc cca dvojnásobek splátky.

- Později banky začaly půjčovat i více. Nyní není problém půjčit si na celou cenu nemovitosti. Lidé často bydlí v podnájmu, platí vysoké nájemné a nevymotali by se z toho, kdyby museli mít vedle ještě pár stovek tisíc našetřeno (plus další peníze na vybavení, finanční rezervu a podobně). Pouze po těch, co chtějí 100% ceny nemovitosti, požaduje banka mnohem větší příjem.

- OSVČ - jak může banka posoudit příjem? Pouze podle daňového přiznání, každá ho posuzuje po svém, zde asi ani nelze dát nějakou pevnou metodiku - a je odsud jen krůček k tomu, zda tedy dané osobě měla či neměla daná firma půjčit.

- Lidé, kterým banka nepůjčí, jsou občas v zoufalé situaci - pokud nezaplatí 300.000, sebere jim exekutor dům za 2 miliony. Je nesmysl říct, že kdo má dům za 2 miliony, tak dokud si nenapůjčuje půl milionu, tak na něj exekutor nemůže - takže je potřeba nějak řešit vymahatelnost dluhu - ale zase tito lidé musí zaplatit exekutorovi, pokud budou někomu splácet třeba 6000, na což často bez problémů mají, dům jim zůstane - jinak můžou jít na ulici a nájem bude zaručeně vyšší. Takže nesmíme zakázat takovýmto lidem půjčit.

- No a jak odlišíte někoho, kdo se poučil od toho, kdo stejně jako dosud všechny peníze, co dostane, "rozhází" a na závěr mu nic nezbyde?

- Přičemž i tak kdo v tom umí chodit, tak je vymahatelnost nízká - partnerku si nevezme, majetku se papírově zbaví a nemá nic, pracuje jako OSVČ, peníze na ruku, aby mu nešly sebrat a věřitelům se jen směje.

Co prý už platí v leasingu je, že pokud neplatíte leasing a leasingovka vám sebere auto, nezáleží na tom, za kolik ho prodá, ale na tom, jaká je jeho cena. Tzn. možná by se u ručení čímkoli dalo dát podobná pravidla - pokud někdo dluží peníze a ručí za to zástavou (movitou i nemovitou) tak pokud neplatí, zabavením a prodejem zástavy se dluh ruší. Že výše exekuce nemůže být v jasném nepoměru k zabavenému, to už teoreticky taky platí. Nesmysl je, že manželé dluží za dluhy partnera málem do desátého kolene (pokud tedy chceme, aby se lidé vůbec brali).

Častý problém lidí je ale s malými dluhy - kreditky, SMS půjčky - kreditky klient typicky dostane automaticky, pokud má nějaký obrat na účtu, je dostatečně prověřen, SMS půjčky jsou zase velikosti, že za víkendovou brigádu (což může každý, pokud přes týden pracuje a něco hůř placeného se vždy najde) se to dá zaplatit bez problémů. A zde se právě naráží na několik aspektů lidí - automaticky si berou možnou výši úvěru jako "peníze co mám" a tak je utratí ("mám ještě 500 Kč na kreditce, můžu utrácet") a tak neřeší, že by třeba nejdřív šli na tu víkendovou brigádu a teprve pak si něco koupili. Jenže - to není o legislativě, zákonech, bankách - to je prostě o psychologii. Takže pokud chceme řešit tohle (kolika % lidí se to týká?), je tu cesta psychologická.

Závěrečný aspekt všech exekucí a podobně jsou rozličné pokuty, kde jsem se k tomu teď trošku dostala (v rámci studia teorie her ) a je to o penězích, které se platí právě různým advokátům, takže se jim vyplácí odkupovat (a generovat) šílená kvanta rozličných soudních sporů, na kterých typicky prohrává jak dlužník tak soudy (poplatky soudu nezaplatí práci soudu) a vyhrává jen a pouze advokát žalující strany (a jak se rozdělí o peníze je na nich). A ano, tady je na místě regulace.

[Robert.Magni]

Přičemž i tak kdo v tom umí chodit, tak je vymahatelnost nízká - partnerku si nevezme, majetku se papírově zbaví a nemá nic, pracuje jako OSVČ, peníze na ruku, aby mu nešly sebrat a věřitelům se jen směje.

A tomuhle já říkám finanční gramotnost.

[David.Michal]

- to je prostě o psychologii. Takže pokud chceme řešit tohle (kolika % lidí se to týká?), je tu cesta psychologická.

A ano, tady je na místě regulace.

Takže Jana Syrovátková navrhuje:

1. Zachovat možnost půjček i nebankovních. Neregulovat úroky.
2. Použít psychologickou cestu k opevnění lidí před reklamou a ke změně myšlení: Nejdříve ušetřit, pak koupit.
3. Regulovat zákonem danou výši všemožných poplatků a hlídat jejich zneužívání.

Co se týče úroků lichvy, zákon nyní lichvu definuje poměrně dobře:

Kód: Vybrat vše

§ 218

Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Nevím proč to takto nepsáno nestačí pro souzení lichvy soudy. A taky nevím jak soudům pomocí zákona říci, že to co se děje dnes už mnohdy opravdu lichva je. Asi je problém s definicí toho hrubého nepoměru tedy.

Jak působit na lidi, když zde existují silné finanční skupiny, které se právě snaží o neustálé zvyšování počtu dlužníků? Jsem rozhodně pro nějakou formu vzdělávání lidí, asi učení nás kritickému myšlení (jenže kdo ho tady umí?). Nejdříve šetřit pak vydělávat. To je jistě lepší, než být v dluzích. A kapitalismu to ani nemůže vadit, protože stejně neustále někdo bude něco kupovat, akorát z našetřeného.

V knížkách se píše, že lidé se zadlužují už asi od doby kdy jsou lidmi. David Graeber to tvrdí, v knížce Dluh: prvních 5000 let. A právě proto se bojím, že to dělat nepřestanou. Ale asi se dá dosáhnout stavu, kdy se budou zadlužovat s pečlivějším rozmyslem.

U poplatků. tam už Ministerstvo spravedlnosti snížilo advokátní tarify, dokonce dost razantně. Ale nemusí to nutně snížit počet exekucí. Jelikož nějaké odměny tam jsou a dokonce nyní může poplatky požadovat i neadvokát. Tady, pokud zainvestujete do dobrého softwaru na automatizaci toku dokumentů, tak se i tak dá podáváním velkého množství žalob slušně vydělat. Takže je zde nebezpečí opětovného nárustu počtu exekucí.

Tedy je třeba změnit plátce některých poplatků. Někdo, někde navrhoval, aby bylo třeba exekutorovi zaplatit část jeho nákladů před tím než on začne vymáhat ( Dokonce snad exekutorská Komora to navrhovala. ). Jenže on je to imho dobrý nápad, omezilo by to právě to vymáhání naslepo, to hromadné podávání žalob.

[Robert.Magni]

Tak ono už si exekutoři dávno praxhy předem berou,to je dobře jen pro ně
Opravdu Pirátské by bylo radit lidem ,,jak dlužit,žít a neplatit,, Vše ostatní je totiž k ničemu

[David.Michal]

K tématu: http://zpravy.aktualne.cz/finance/vysok ... 590604f2e/

V ČR je imho obrovský problém, že práci Parlamentu a Senátu nahrazuje Ústavní soud.

To je totiž aktuálně jediná instituce v ČR, která doopravdy tlačí změny v exekucích a přístupu ostatních soudů k očividné lichvě.