Jak vysvětlit pirátské autorské právo autorům?

[Martin.Polak]

V předvolební propagaci myšlenek a programu naší strany jsem narazil na tuto debatu, do které se zapojilo hned několik pro mne známých osobností :

Autor proti autorskému právu

Celá debata je zde:
https://www.facebook.com/jindrich.rohli ... 5968270530

Jádrem celého problému je, že autor literatury neví, jakou bude mít výhodu z toho, že se pokrátí jeho práva na 14 let s možností prodloužit na dalších 14 let pokud nezemře a požádá o prodloužení. Proto je na Piráty naštván.
Jako čtenář nechci aby byl autor naštván, protože jen chuť ho nutí psát, peníze nikoliv. U nás se uživí psaním jen pár autorů.
Snažil jsem se najít nějakou odpověď svépomocí, která by debatu uklidnila, ale bohužel jsem nepřišel na žádný argument.
Idea Pirátů je výhodná pro lidi, protože po takové změně by se nemohlo stát kupříkladu, že by dědicové práv blokovali nové vydání knihy.
Ale jaké to má výhody pro běžné tuzemské autory a nakladatele? Každý autor vnímá knihu jako své dítě a nechce aby se mu X letech odcizilo, aby už neměl pravomoc určovat kdy a jak vyjde.
Drobný nakladatel jako pan Bronec a jeho Straky na vrbě zase s každou vydanou knihou riskuje, zda se prodá a rozhodně není ten článek řetězce, který má největší zisk. Největší zisk má distribuce a knihkupec, kteří riskují nejméně, protože knihy často přijímají jen do komise a co se neprodá hodí nakladateli na hrb.

Nakladatelská činnost je běh na dlouhou trať a často trvá celé roky, než se kniha vyprodá a rozhodně to není "vysokoobrátkové zboží" - rychlé prachy se nekonají.
U překladu knih se nakladatele často utěšují, že teď mají práva na překlad a že se jim investice vrátí v dalším vydání po x letech.
Ostatně pokud by bylo chránění díla omezeno jen na 14 + 14 let jak se bránit supům jako je nakladatelství OMEGA kteří se zaměřují na už autorsky propadlé knihy a překlady? A nebo rovnou novější překlady krade a neudává autora? Jedni budou sít a druzí budou sklízet, když to až vulgárně zjednoduším.
Viz

...Vydání románu Charlotte Brontëové Jana Eyrová a souboru Meč s fénixem a jiné povídky Roberta E. Howarda v edici Omega nakladatelství Dobrovský, s.r.o., z roku 2013, pod nimiž je jako překladatel podepsán Petr Polák, plagují starší překlady. V prvním případě se obětí plagiátu stal překlad Jarmily Fastrové pořízený v 50. letech, v druhém překlad Jana Kantůrka z 90. let. Z porovnání příslušných překladů vysvítá, že rozsáhlé pasáže jsou s několika redakčními zásahy prostě opsány. I ty části, které se na první pohled jeví přeloženy odlišně, většinou kopírují větnou strukturu staršího překladu a liší se spíše v lexikální rovině....
http://www.obecprekladatelu.cz/anticena-skripec.htm

Prostě OMEGA.
http://www.reflex.cz/clanek/kultura/773 ... studu.html

Trochu se orientuji na domácím nakladatelském trhu s fantastikou a rozhodně tam nepanují vztahy autor=otrok a nakladatel=otrokář.

Pirátské stanoviska a program zde:
https://wiki.pirati.cz/playground/copyright

kopírovací registr - ochráníme váš kód na pět let:
https://wiki.pirati.cz/kci/registr

[Michael.Polak]

Protože kurňa - každej hned vidí u nějakého zdánlivě pologramatného venkovského křupana v maskáčích, že jeho strach z uprchlíků je strachem ze ztráty svého priviligovaného postavení v rámci planety: tihleti nýmandi z vesnici se bojí, že se budou muset o to málo, co mají, podělit s někým nově příchozím, potenciálně podezřelým, stojícím mimo jejich kulturu, který si bude nárokovat právo na ženy, které jsou naším kmenovým majetkem - zatímco ženy svého kmene potenciálně nebude ochoten nasdílet do dating poolu a bude jim dokonce za toto vyhrožovat smrtí. Primitivní, vidlácké - a nikdo jiný, než Pitomio a jeho Strana Plná Debilů přece nemůže myslet vážně, že by něco podobného reálně hrozilo, že...

Jenže i spisovatel na podobné privilegované postavení v rámci nejen planety, ale i toho kusu společnosti, nepochybuje, že na privilegované postavení má automatický nárok. Prostě stejný člověk, který je klidně ochoten se hlasitě pohoršovat nad primitivními existenčními obavami lůzy, samozřejmě ani na chvíli nezapochybuje, že by snad on sám na ochranu svých existenčních jistot právo neměl...

Paralela s majetkem hmotným je tady složitější, protože zase se nám majetek dělí na majetek, který je spojen s nějakými "total cost of ownership", s kapitálem, který je nutné nějak rozvíjet (dům opravovat, stroje udržovat v chodu) - vs. majetek ve smyslu zboží, určeného jen ke spotřebě a směně, který je možné jen držet. Je jasné, že copyright vytváří virtuální komoditu - vytváří něco, co je možné snadno držet s minimálními náklady. Člověk by čekal, že stejně jako majitel nemovitosti platí daň, i když třeba skrz nemovitost nedosahuje zisku (ať už záměrně, nebo neschopností), tak že třeba majitel autorských práv zaplatí aspoň minimální udržovací poplatek (tak, jako ho platí třeba majitel internetové domény). Tedy, že se na nákladech spojených s tím, že někdo má něco zakázáno, bude alespoň sám minimálně podílet...

Problém je prostě viditelně komplexnější... a v podstatě na slovo "spravedlnost" už si měl dávno někdo nárokovat copyrightu Za časů jediné církve a copyrightu na text Bible a přikázání bývalo vše tak jednoduché, že... Myšlenková pluralita je prostě mrcha, já bych všechny tyhlety filosofie zakázala, jednoho jenom otravují

Otázka tázání se po příslušnosti k privilegované vrstvě (a oprávněnosti této příslušnosti) je proto-liberální, proto-levicová, bytostně městská, středostavovská, buržoazní. Jednou z možných odpovědí je totální snaha o eliminaci privilegované vrstvy (tohle obvykle vede ke komplikacím při organizace čehokoliv, protože společnost se má tendenci dělat na ty, kdo organizují vs. kteří jsou organizováni). Jiná možnost je přísnější tázání se po tom, kdo do privilegované vrstvy bude patřit.

Všechny odpovědi na otázky privilegovaných vrstev měly v historii tendenci se hroutit.. ať už šlo o římskou republiku a následně institut římského občanství i za císařství, nebo evropské středověké a raně novověké pojetí šlechty, apod. Copyright je prostě jen další z mnoha systémů privilegií, které existovaly a které se následně hroutily - není to nijak nadčasová insituce. Představa takové formy majetku, s jehož vlastnictvím nejsou spojené další náklady (resp. jsou přenesené na někoho jiného - stát, společnost) je samozřejmě lákavá.

Jakákoliv revoluční skupina až dosud vždycky přitom měla ten nejmenší problém s tím tvrdit, že jejich nová privilegia, která nahradila ta předchozí privilegia stará, jsou ta jediná přirozená a nezpochybnitelná...

[Petr.Vileta]

V předvolební propagaci myšlenek a programu naší strany jsem narazil na tuto debatu, do které se zapojilo hned několik pro mne známých osobností :

Všechno už tu bylo, svět se točí ve spirále
svoboda-informaci-f538/jak-se-uzivi-autori-t3603.html

Jen tam zůstávají staré odkazy "ceskapiratskastrana.cz", což je nutné ručně přepsat na "pirati.cz".

[Martin.Polak]

Nastuduji a snažím se z toho udělat nějaký kompilát, který by je uspokojil.

[Martin.Polak]

Protože kurňa - každej hned vidí u nějakého zdánlivě pologramatného venkovského křupana v maskáčích, že jeho strach z uprchlíků je strachem ze ztráty svého priviligovaného postavení v rámci planety: tihleti nýmandi z vesnici se bojí, že se budou muset o to málo, co mají, podělit s někým nově příchozím, potenciálně podezřelým, stojícím mimo jejich kulturu, který si bude nárokovat právo na ženy, které jsou naším kmenovým majetkem - zatímco ženy svého kmene potenciálně nebude ochoten nasdílet do dating poolu a bude jim dokonce za toto vyhrožovat smrtí. Primitivní, vidlácké - a nikdo jiný, než Pitomio a jeho Strana Plná Debilů přece nemůže myslet vážně, že by něco podobného reálně hrozilo, že...

...

Jakákoliv revoluční skupina až dosud vždycky přitom měla ten nejmenší problém s tím tvrdit, že jejich nová privilegia, která nahradila ta předchozí privilegia stará, jsou ta jediná přirozená a nezpochybnitelná...

Omlouvám se, ale tvoje odpověď je strašně složitá a zmatečná.
Rozhodně bych neporovnával autory a lidi kteří mají strach, že jim uprchlíci přeberou ženy a zprzní dcery. Jestli jsem to pochopil správně.
Pokud budeme oboje chápat jako komodity, jak jsi psal ty. Tak ženy, dcery, příležitosti a práce jsou veřejně dostupné komodity které nemá nikdo právo uzurpovat něco pro sebe. Něco jako květy pampelišek na louce.
ženy jsou samozřejmě lidské bytosti a mohou se rozhodovat svobodně - nejsou komodita
Autor je ten, který sesbírá květy pampelišek a uvaří z nich pampeliškový med. Autor nechce pampelišky uzurpovat pro sebe, ale nechce aby každý mohl přijít a vzít mu sklenici medu, když si ji nebude chvíli všímat.
Autor vytváří komoditu - text a tuto komoditu se snaží prodávat za účelem obživy. Pokud chceme oslabit pozici autora při distribuci jeho vlastního díla, tak je to stejně absurdní, jako když hudebník musí hlásit a platit OSA poplatek za svojí vlastní produkci.

Jediným řešením dle tvého textu je zavést pravý komunismus a autorovi vyplácet fixní plat a pak bude v pořádku, že všechno bude všech a každý dostane podle svých zásluh.

A zároveň to neobsahuje žádné řešení proti copyrightovým supům, kteří už dnes čekají na propadlá díla a překlady, které vydávají jen za účelem svého zisku a ne za účelem přiblížit dílo novým generacím.
Pokud by ochrana díla trvala jen 14 let, tak se počet a intenzita "vykradačů hrobů" jen kvadraticky vzroste. A povede to k velkým změnám na nakladatelském trhu - který nakladatel by riskoval a tiskl nové knihy autorů, kterým musí platit honoráře? Který nakladatel by platil nové překlady? Starý je přece zdarma.

[Michael.Polak]

Pochopitelně se autor uživí - otázka je, proč by to měl chtít, proč by se mu to mělo líbit...

Stejně jako bylo v počátcích demokracie složité např. vysvětlit v různých zemích mužům, že by měli podporovat rovné volební právo žen, apod.

Autoři mohou samozřejmě argumentovat, že s jejich privilegovaným postavením je spojená i spousta odpovědnosti, práce. Stejně tak zdaleka ne všichni programátoři jsou nadšení z open source.

Ve světe není vše jednoduché a Piráti nikdy nebyli zamýšleni jako všeobecně přijatelná "všechnostrana", řešící optimálně všechny sociální a ekonomické problémy ve prospěch všech.

Mezi představami, jestli je něco "správné", vs. "jestli je to výhodné pro mě" vs. "jestli je výhodné to mít v programu, protože voliči si myslí, že je to pro ně dobré" jsou zásadní rozdíly. Problémem dnešní demokracie je, že se každá strana, ačkoliv historicky vznikla kolem nějakého dílčího zájmu, snaží zásadně prodat svůj program úplně všem - a tím pádem ho rozmělňuje na prázdné slogany.

Autor může mít spoustu různých motivací k tvorbě - a jestli chce být pouze dobře placeným řemeslníkem, může samozřejmě chtít zachovat stávající zvýhodnění svého řemesla vůči ostatním řemeslům. (My sice většinou tvrdíme, že v konkurenci produktů kapitálově silného zábavního průmyslu pro autora bude stále těžší se prosadit - ale to může být náš předsudek a nemusí to být pravda...)

Faktem je, že jsme k našemu cíli - tedy beztrestnosti volného šíření přijaté informace - mohli postupovat i jinými směry, např. důrazem na rozíšení definice fair use. Zkrácení copyrightu stejně neřeší zásadní otázky typu např. sdílení nejnovějších dílů seriálů na torrentech v řádu hodin po odvysílání. Mohli jsme také požadovat zásadní odlišnost práv fyzické osoby od práv osoby právnické (vývoj ve světě ostatně směřuje k tázání se a údivu nad dnešním rozsahem "občanských práv" neosobních korporací...)

Nakonec ale stejně záleží na nějaké hodnotové orientaci autorů. Autoři, kteří věří, že přísnější kontrola společnosti nad svými jednotlivými členy (včetně diskutované kontroly nad šířením kopií autorských děl) představuje sama o sobě nějakou žádoucí hodnotu, s námi nikdy nebudou souhlasit už s principu.

Přistupovat k tom tak, že náš postoj je zjevená pravda, o které musíme nevynutelně přesvědčit všechny spoluobčany, to nikdy nebude fungovat.. a čím více tomu někdo uvěří, tím blíže budeme ke krachu našeho politického projektu. Náš postoj je jeden z možných postojů ke vztahu jedinec - společnost (ale i ttřeba vztahu jeden kolektiv - jiný kolektiv, chcete-li). Jsou ale lidi, kteří s volnou cirkulací informací souhlasit nemusí a popravdě - už současné nadšení jak většiny populace, tak i většiny Pirátů pro Facebook a další média, nasvědčuje tomu, že celá otázka kopírování byla už většinově ekonomicky vyřešena jinak, že jsme kontrolu nad uložením a šířením informací už tak jako tak svěřili třetím stranám, a celé naše usilování je v podstatě prohrané.

Máme nějaký zásadový postoj na téma, které se dotýkalo minulých desetiletí a reprezentujeme vzkaz od generace uživatelů cyklostylů, xeroxů, magnetofonových kazet a disket. Ten vzkaz je důležitý.. ale současně se doba změnila tak rychle, že naše řešení, vymyšlené pro jednu v podstatě již ukončenou éru, je překonané vlastně dřív, než se nám ho podařilo prosadit (tady bych v historii připomněl stav ve 20.století, kdy na jednu stranu velkým tématem ještě pořád byly rozvody, např. pro církev - ale současně rostoucí část populace už vytvářela svazky, které na institucí svatby nebyly postavené vůbec...)

Skutečně nevím, co těm autorům vzkázat. Ale taky nevím, jestli se kvůli momentální politické konstelaci v ČR máme pouštět buď do předefinování toho, co jsou Piráti - nebo vytvářet nějaké super-vyprávění pro ty, jejichž vlastní zájem s naší vizí v jasném rozporu... ve kterém jim vysvětlíme, že všechno je jinak a vlastně to bude v jejich prospěch (tady by to připomínalo komunistickou propagandu směrem k živnostníkům a drobným zemědělcům kolem roku 1946 - všechno nakonec bylo poněkud hodně jinak).

Budou celebrity celebritami i ve světě, který se posune k omezení exkluzivity ve vztahu k šíření informací? Nikdo neví. Neměli bychom o tomto lhát...

Jsou strany postavené na vzájemném uznávání privilegií různých skupin a toto je podstata pravicové politiky - to, co mě osobně od pravice dělí, je absence skutečně kvalitních ideií, které by s tím byly spojené. Liší se ale přeci jen mírou a tvrdostí těch forem exkluzivity, které prosazují, a lze snad někdy mluvit o férovosti či pragmatičnosti. (A tímto pravice přitáhne část lidí, usilující o vlastní individuální ekonomickou nezávislost, autonomii, soběstačnost...)

A pak jsou strany postavené na popírání důležitosti udržení exkluzivity a ty lze označit jako levicové. Přitom existuje určité zmatení pojmů, protože samozřejmě - i ty skupiny, které mají ve skutečnosti privilegií a statusu málo, se někdy bojí, že přijdou o to málo, co mají, a může docházet ke zmatení vlastní pozice na škále exkluzivita - inkluzivita. V zásadě ale inkluzivita je jiným označením pro Falkvingovo "hejno". Vidíme-li svojí sílu v tom, že nejsme sami, ale že je nás takových mnoho - inu, pak je to důraz na kolektiv a společnost. Pak se ale samozřejmě snažíme aby nás bylo ještě víc a k tomu potřebujeme vysvětlit, že náš program je přirozeným dobrem pro všechny.

Autorovi s pocitem oprávněnosti (a nejen to, přímo "správnosti") vlastní exkluzivity ale nejde vysvětlit, že přístup "kdo nepracuje, ať nečte", není v jeho zájmu. Třeba jde o autora, jehož představa ekonomiky je taková, že on není inspirovaný autor s potřebou tvořit... ale řemeslník, který píše na objednávku čtenářů - to co se dobře prodává. A nedovede pochopit, proč by si třeba konzument co si jeho dílo chce číst, neměl odpracovat svoje právo dílo přečíst, co já vím - třeba i tím, že u něj doma bude uklízet. Že je vzácnost díla vytvářená uměle? To ho vůbec netrápí. Pro něj je to jako počítačová hra (jejíž pravidla jsou také umělá). A soutěž o peníze není pro mnohé o nutnosti uspokojovat nějaké reálné potřebny směnou - ale soutěží pro soutěž samotnou, prostě hrou. A dále... je třeba nezajímá počet konzumentů jako takový -zajímá je i to, kolik je kdo ochoten obětovat, aby konzumovat mohl. (I pokud jsou fixní náklady na šíření směšně nízké...). Protože prokázáním tohoto vzniká cosi jako... společenský status. Cíl usilování řady lidí, které prostě nepředěláme.

Pirátský přístup, spojený s představou hluboké potřeby tvořivosti u autorů, bez ohledu na ekonomickou motivaci a stejně tak hluboké zvídavosti u konzumentů kultury, které v podstatě není správné klást překážky, prostě nemůže být automaticky vysvětlen a "prodán" všem. Můžeme umět prezentovat krajní, mezní situace, ve kterých je jednoznačné, že šíření informací bez překážek je dobrem samo o sobě. Ale pořád zůstanou lidé, kteří budou věřit, že naopak ty překážky, které my chceme odstraňovat, mají smysl samy o sobě (bez ohledu na to, čemu jsou kladeny a jestli to je v našem případě jsou informace či kultura).

Jsou prostě lidé, kteří věří, že exkluzivita sama o sobě je hodnotou. Tyto lidi nepředěláme a není fér jim lhát. Je nutné s nimi vyjednávat o tom, kudy povede linie, vymezující jejich hřiště, a jak daleko smí zajít při vynucování pravidel na tomto svém hřišti.

[Martin.Polak]

Když to zkrátím tak hlavní myšlenka je:
Chápeme, že se to autorům nelíbí, ale na autory kašleme. Autorů je vždy méně než čtenářů.
Nebudeme se to snažit autorům ani vysvětlovat, protože autoři jsou hloupí a nechápou dějinné souvislosti.

Pokud ještě více rozvedu jednu tvou naznačenou myšlenku. Tak zhruba píšeš: Hollywood má stále rekordní zisky a uživí se, ačkoliv filmy se masivně stahují zdarma na internetu.
Proč by tedy mělo vadit našim domácím autorům, že budou masivně stahováni? Stahování je přece reklama a určitě jim neklesne už tak nepatrný příjem.

Pochopil jsem tvou květnatou řeč plnou přirovnání správně?

A co nějaký nedávný příklad z praxe? Tu je:
https://www.cnews.cz/maggie-stiefvater- ... piratstvi/
Ve zkratce: Autorka tvrdí, že dnes, v 2017 má tolik lidí čtečku a nebo čte na telefonu a že pokud se objeví kopie knihy zdarma na internetu v době vydání knihy a je dobře dostupná, tak to významně sníží prodeje knihy.
Když na internet vrhla falešný ebook a postarala se, aby byl všude, tak to "pirátské čtenáře" tak frustrovalo, že si nakonec tu knihu koupili legálně a vykoupili celý náklad za dva dny.
Je to sice trochu jiný příklad, ale výsledkem je, že pokud autorka učině ochránila svoje právo na příjem za svou práci, tak ji to významně zvedlo výplatu=příjem. A znova se stala respektovanou autorkou, protože se ji podařilo prodat více výtisků než dříve. Žebříčky bestselerů se totiž vytvářejí podle prodaných knih a ne podle počtu downloadu na ulož.to.

[Michael.Polak]

Chápeme, že se to autorům nelíbí, ale na autory kašleme. Autorů je vždy méně než čtenářů.
Nebudeme se to snažit autorům ani vysvětlovat, protože autoři jsou hloupí a nechápou dějinné souvislosti.

No... ne úplně. Zkrátit je to ale potřeba, to souhlasím.

Něketří autoři nás nejen chápou, ale i sami podporují. (Zejména muzikanti, kteří stejně fungují spíše okolo živých vystoupení, nahrávky jsou pro ně spíš jen další propagační kanál a novým médiem se stejně stávají spíš online záležitosti jako YouTube, spíš než tradiční nosiče).

Jiní autoři nás ale nepochopí, a to i v případě, že jim předevedeme pro jejich konkrétní případ vhodný obchodní model, který by je nijak nepoškodil (např. spisovatelé mohou s úspěchem použít crowdfundingové programy, a i dostupnost elektronické verze knih zdarma by pravděpodobně neodradila řadu fanoušků od vlastnictví papírového originálu..).

Pointa je, že někteří autoři (čehokoliv) si prostě vždy svého privilegovaného postavení cenili, postavení "hvězd" se jim v podstatě líbí a bariéry v dostupnosti mezi sebou/svým dílem a jeho konzumenty obhajují. (Tohle je i trochu generační záležitost, řekl bych...)

Jediné, co jsem si dovolil říct, že některým autorům to prostě nevysvětlíme ani kdybychom se postavili na hlavu.

Naše požadavky nejsou ani "antisystémové", ani "protestní". Naše požadavky jsou v nejhlubší smyslu tohoto slova kontroverzní - nejsou všeobecně přijatelné. Autoři i část konzumentů berou copyright jako pravidla hry, tržby za prodané kusy jsou kromě počtu kusů součást disciplíny, ve které soutěží a je to něco, jako bychom se snažili přepsat pravidla fotbalu, který je přece tak populární.

Proto se u Pirátů důraz časem přesunul na vysvětlování svobobodné kultury a svobodného software jako paralelních proudů, které ten hlavní komerční nevylučují. A k tématům, jako že pokud např. film byl spolufinancován z veřejných zdrojů (různé granty), tak by ovšem režim copyrightu u něj měl být nějak upraven (a samozřejmě: stát takovýto grant nikomu nevnucuje...). Toto snad jde, poněkud nekontroverzně, vysvětlit všem.

Zkrácení doby copyrightu mezi autory nebude populární (nebo opět - jak mezi kterými - motivace k tvorbě jsou různé) - ale většinově nebude. Ale části autorů to lze vysvětlit - hlavně těm, kteří mají i jinou motivaci k tvorbě, než komerční.

Části autorů ale naše představy jednoduše nevysvětlíme. Ano, jednak je politika o hledání win-win strategií, společných zájmů, apod. Ale pak je také politika, která zahrnuje zájmy určitých skupin a jedná o nich s jinými skupinami.

Piráti mi od začátku nepřišli jako struktura sdružující dílčí zájmy různých privilegovaných skupin, které se vzájemně zaštiťují s jinými podobnými skupinami. Já neříkám, že je to špatné, a je to do určité míry i přirozené. Zájmem věřitelů např. je, aby jim společnost poskytovala co nejlepší právní i jinou infrastrukturu k tlaku na dlužníky. Zájmem dlužníků je naopak zmírnit tlak na splácení dluhů, ponechání nějaký prostor k přežití... Představa, že všichni mají nějaký společný "celonárodní" zájem, je představa naivních národovců. Města mají zájmy, venkov má zájmy, politici se snaží sdružit skupiny, jejichž zájmy jsou aspoň trochu vzájemně kompatibilní - ale pak ovšem za ty zájmy jednají s těmi, kdo kompatibilní nejsou.

Zájmy určitého typu autorů budou vždy hájit v podstatě poctivé - nikoliv populistické - liberálně-konzervativní strany, které budou obhajovat právo na to, aby společností uznaným a vynucovaným majetkovým právem mohlo být... ledacos (nezaměňujme s libertariánskou či konzervativní pravicí, které více věří na vznik hodnot spíše skrze dobrovolnou směnu, než skrze pravidla vytvářená společností). Piráti v tomhle nejsou liberálně-konzervativní stranou, která vynalézá stále nové typy majetkových práv - ale sociálně-liberální stranou, která to naopak s množstvím pravidel, které jsou společnosti předkládány k dodržování, ani se silou, kterou jsou vynucovány, nechce přehánět. Nejde o úplnou cochcárnu - ale o to, aby zůstala v provozu ta pravidla, která jsou fakt důležitá (kde jde doslova o život) - a aby se to naopak nepřehánělo s pravidly, která mají pouze garantovat určitá privilegia na úkor zbytku společnosti.

Je to samozřejmě drsné, protože lidé samozřejmě vždy spíše chtěli vidět jako privilegovanou vrstvu právě třeba umělce, než co já vím - spekulanty s nemovitostmi. Pirátský program není nijak přímočaře populistický, naopak přináší otázky. V libovolný moment může někdo přijít s tím, že šlo o "méně pravidel" a tedy že jsme fakticky libertariáni - ale stejně dobře si může někdo vzpomenout, že šlo o omezení těch privilegií a že po privilegiích, ze kterých vzešel zábavní průmysl to bude směřovat dále k jakémusi komunismu a likvidaci dalších forem exkluzivity. (ani jedno podle mě není úplně správné pochopení)

Zase jsem to moc nezkrátil.... sakra.

Autorům to prostě půjde vysvětlit některým - ne všem. Ti, kterým to nevysvětlíme, se dále budou bít za svoje privilegia, za svoje cechovní výsady, za svoje zájmy. Stejně, jako třeba taxikáři vůči Uberu. To je úplně v pořádku - tomu se říká politika a demokracie. Sejdeme se v parlamentu a budeme se bavit "vy ustoupíte v tomhle, a my zase v tomhle". Výsledkem bude kompromis. Žádný osvícený diktátor nenařídí optimální řešení shora - protože nikdo neví, kde to optimum je. To bude právě výsledkeme celého toho procesu, ve kterém my, Piráti, kopeme... za ty, kteří to vidí jako my (včetně části autorů).

[Michael.Polak]

Rozhodně bych neporovnával autory a lidi kteří mají strach, že jim uprchlíci přeberou ženy a zprzní dcery. Jestli jsem to pochopil správně.

Ano, chápu, že bys to neporovnával. Já jsem to úmyslně vyhrotil. A nechci bagatelizovat ani jeden z těch existenčních strachů (byť nějaký sociolog či psycholog by ty strachy nějak zaškatulkoval dle hierarchie potřeb...)

Lidi chápou obec i stát jako někoho, kdo je zbavuje strachů, jako hradby, za které se mohou schovat. Nebezpečí hrozí venku, doma za hradbami mohou žít beze strachu.

Městský člověk je "doma" pouze u sebe v bytě - veřejný prostor města vnímá jako sdílený se všemi lidmi, i kosmpolitně... nemá k půdě takový vztah jako lidi v regionech. Jednodušší lidé hledají ty hradby doslovné, chtějí plot na hranicích svého teritoria. Nejsou "doma" jen u sebe v domě za dveřmi, podle všeho.

Část strachu je přirozená, část uměle vytvořená. Jak u těch uprchlíků, tak u profesních výsad (a nejde zdaleka jen o autory)

Strach autorů ze ztráty privilegií vytvářených copyrightem je úplně stejného druhu, jako byl strach a hněv britských horníků, kterým Thatcherová zavřela (ztrátové) doly. Jenže stejně jako budoucnost tehdejší Británie nebyla v pokračování těžby uhlí (přesto, že levice to tak tehdy neviděla a Thatcherovou nenáviděla), tak ani budoucnost současné Evropy není v tom, že se budeme navzájem hlídat, kdo co načerno okopíroval (a jestli všichni, kdo se nějak baví, za tuto zábavu řádně zaplatili)

Práce v dolech, jakkoliv těžká, byla pro horníky existenční jistotou - ale hlavně zdrojem jejich jistoty ve světě. Zbavovala je víc než jen strachu o holou existenci. Dávala jim místo ve světě. Byla zdrojem indentity.

Být autorem, jehož práva jsou chráněna, tam jde opět více, než jen o ty peníze. Copyright původně skutečně chránil autory - dnes to tak (diskutabilně) už není, copyright chrání velké společnosti a ne jednotlivce, ale pořád se dá argumentovat jeho původním smyslem.

Strach "regionální lůzy" z přistěhovalců, strach horníků či taxikářů ze ztráty zaměstnání i strach autorů z omezení copyrightu jsou strachy velmi podobného typu a nepodceňoval bych ani jeden. Samozřejmě, že jednou z možností je osvěta, nějaké vysvětlování, jak je to "správné" - to ale podle mě jednak nestačí, a hlavní problém není, že by se někdo málo snažil vysvětlovat, ale právě to, že nevíme, co je nějak objektivně správné - kde se je ten moment, přes který vlak nejede, a kde by se lidi třeba už i porvali. Právě že ten konflikt je potřeba nahradit jednáním.

U těch autorů to bylo tak, že autoři zašli v požadavcích daleko: poplatky za prázdná média jsou jen špička ledovce, celkově se staly patenty a copyrighty v ekonomice až příliš důležitými, a jejich vynucování v plném rozsahu s sebou začalo přinášet hrozby opravdu velkých konfliktů. Dobře, za to nemohli individuální autoři, jistě - ale celkově se systém, pod záminkou jejich ochrany, odhodlal k určitým věcem, které zašly příliš daleko. Zjistil, že k udržení určitého typu profesních výsad bude zřejmě nutné narušit soukromí všech ostatních členů ve společnost. Přiblížit se při vynucování těchto výsad metodám tajných služeb. Atakdál...

Proti tomu stojí Piráti s protitezí, která zachází možná (ale jen možná) zase příliš daleko na druhou stranu.

Výsledkem bude nějaký kompromis, určitě. Problém prostě je, že do politiky se nějak nemůže jít přímo s požadavkem na ten kompromis.. protože pak se výsledným kompromisem stane ještě něco podivného mezi tímto kompromisem a stávajícím stavem. Z tohoto důvodu vypadají někdy formulace požadavků příliš radikálně a možnost jejich doslovné implementace budí znepokojení. Tohle bývá terčem kritiků demokracie, protože ta tvorba kompromisu v demokracii působí na všechny zúčastněné dojmem, že vlastně prohráli, že "neprosadili to svoje"...

Jedna z možností je hra na "radikální střed" - tedy, vykonstruovat rovnou kompromis, ovšem na tom pak trvat a neustupovat z něj. V takovém případě bychom neměli strany, hájící zájem taxíkářů, zájem autorů, zájem uživatelů Internetu, zájem Uberistů a jeho uživatelů - měli bychom strany, které si mají dát do programu přímo kompromis a z něj neustoupovat ani o krok a vysvětlí tenhle kompromis všem (a možná i já jsem se o něco podobného v začátcích Pirátů snažil...)

Podle mě ale v některých bodech nemůže našim programem být přímo ten všeobecně přijatelný kompromis. Pokud chce někdo čerpat privilegia skrze takový obchodní model, že vyžaduje zásah do základních občanských práv jiných občanů, tak je potřeba mu prostě říct "hele zkus jiný obchodní model - u tohohle nemůžeš počítat s tím, že budeme všechny hlídat, jestli hrají podle pravidel, která by se ti líbila".

I určitá část autorů podle mě touží po společnosti, ve které by to, co se děje, bylo poskládané převážně z takových činů jednotlivců, které lze pokládat za dobrovolné, ne silou vynucené.

Podle mě se ale stejně nikdy nezalíbíme všem.

Stejně je to chápáno tak, že požadujeme "zrušení copyrightu", ač reálně je v programu vlastně jen tohle zmírnění... a i to zmírnění se autorům špatně vysvětluje (což bylo tématem téhle debaty).

[Petr.Vileta]

Tak zhruba píšeš: Hollywood má stále rekordní zisky a uživí se, ačkoliv filmy se masivně stahují zdarma na internetu.
Proč by tedy mělo vadit našim domácím autorům, že budou masivně stahováni? Stahování je přece reklama a určitě jim neklesne už tak nepatrný příjem.

S nadsázkou řečeno: řemeslníkům (Michalu Davidovi, Janu Svěrákovi), to nevysvětlíš, ale někteří velcí umělci nás pochopili (Karel Gott).