Nemám rád falešná dilemata. Takovým dilematem je tvrdit, že právě poslanci Ivan Bartoš a Jakub Michálek musí být součástí vlády, děj se co děj (existují jiné možnosti), anebo to, že pokud tam jeden z nich nebo oba budou, musí být zároveň členy vlády a poslanci (opět existují jiné možnosti).
Existuje hned několik kombinací, které by byly efektivní, které by naplnily Kodex, který máme, a které by zároveň minimalizovaly případná rizika.
Namátkou - Jakub Michálek členem vlády, legislativec, s rozsáhlou zkušeností z Parlamentu, s právním vzděláním, ale nikoliv poslanec, místo něj poslankyní pirátská kandidátka Eva Tylová, která byla na kandidátce hned za ním. Eva má rozsáhlé zkušenosti s exekutivou i lokální politikou a má vyprofilovaná svá témata, která by mohla (a jistě chtěla) v Poslanecké sněmovně řešit. Ivan Bartoš co by poslanec, případně třeba i předseda klubu (tudíž člen některých koaličních orgánů), předseda strany (tudíž člen vysokých koaličních orgánů), stále s velkou visibilitou, Ondra Profant nebo Adam Zábranský ve vládě na místním rozvoji, ve kterých mají praktické kompetence ať z výborů nebo z krajské úrovně. Takové řešení by splňovalo jak Kodex, tak představu kvalitního rozložení personálních nominací a dobrou visibilitu, a zároveň by zachovalo funkční poslanecký klub. Samozřejmě existují i jiné konfigurace.
