Vážení kolegové,
rád bych vyjádřil své hluboké znepokojení nad kandidaturou Jany Michailidu na post předsedkyně Pirátské strany. Nejsem členem strany, jsem zatím jen příznivcem.
Nyní k věci. Ačkoliv paní Michailidu osobně neznám, její veřejné přihlášení ke komunistickému přesvědčení mě nenechává v klidu. O komunistické ideologii něco málo vím a tvrzení nebo ohánění se jakousi demokratickou nestalinistickou verzí komunismu, jak jsem u paní Michailidu zaznamenal u některých z posledně mediálně zveřejněných článku, je zkrátka scestné. Paní Michailidu se asi pokouší navázat na původní marxismus, ze kterého myšlenka komunismu pochází. Dovolte mi prosím nyní krátký exkurz do obecných souvislostí, abych mohl své osobní hluboké znepokojení nad komunistickou ideologií zasadit do potřebného kontextu.
Jestli si ještě ze školy dobře pamatuji, a věřím že ano, tak způsob, jakým má podle marxistické teorie dojít k přechodu ke komunistické společnosti, vychází z historického materialismu, tedy pojmu, kterým Marx a Engels označili svoji filosofii dějin a sociální a politickou filosofii. Materialismus používají, aby se odlišili od Hegela (u Hegela by to byl Duch). Výsledky dějin jsou podle Marxe čistě výsledkem lidské materiální aktivity, tedy pracovní aktivity. Mezi hlavní kategorie historického materialismu patří pojem socioekonomické formace, která rozděluje společnost do 5 období: 1) prvobytně pospolná společnost; 2) otrokářská; 3) feudální; 4) kapitalistická; 5) socialismus (přechodná fáze ke komunismu)/komunismus. Formace se střídají během revolucí. K popsání dynamiky a vývoje mezi poměry u jednotlivých socioekonomických formací, zavádí Marx dva pojmy: výrobní/produkční síly a výrobní/produkční vztahy.
Povaha produkčních vztahů se v průběhu dějin také mění, např. povaha produkčních vztahů v otrokářství jsou jiné, než ty, které platily ve feudální společnosti apod. Dynamika dějin pak spočívá na konfrontaci produkčních sil a produkčních vztahů. Jde především o to, že se tyto síly vyvíjí odlišným tempem. Zatímco produkční síly (technika atd.) se vyvíjí velmi rychle, produkční vztahy jsou mnohem více těžkopádné. Produkční vztahy zaostávají za produkčními silami, a tak vzniká mezi nimi nesoulad. Nesoulad postupně přerůstá v konflikt. Výsledkem tohoto konfliktu je revoluce. K dovršení komunismu se tak implicitně počítá s vytvořením konfliktu, jehož prostřednictvím má dojít ke změně společenského systému. To samo o sobě potvrzuje, že komunismus je ze své podstaty extremistická ideologie, neboť k dosažení svých cílů se nezastaví ani před násilím. Naopak, revoluce je pro komunisty žádoucí. Násilí může představovat různé formy, nemusí se jednat pouze o fyzické násilí, násilí spáchané na společenské spravedlnosti a svobodném lidském duchu je také násilí. Kdo se veřejně hlásí ke komunismu (původního marxistického), tak se s tím hlásí i k tomuto typu násilí bez ohledu na to, zdali si je toho sám vědom.
Dále je nutné neopomenout, že teorie historického materialismu je propracována pojmem třídy. Lidé se dělí do tříd vzhledem k náležení některé z pozic v produkčním vztahu. Třída továrníků, dělníků atd. Mezi třídami dochází ke konfliktu, kdy dělníci, kteří reprezentují produkční sílu, chtějí změnu, ale kapitalisté reprezentují stabilní a fixované produkční vztahy a nechtějí změnu. Tento konflikt je v marxistické terminologii označován jako třídní boj. Cílem třídního boje je opět dosažení revoluce, tedy přejití z jedné socioekonomické formace do další a změna produkčních vztahů. Např. přechod od nevolnického feudalismu ke kapitalismu. Jakmile se formace kapitalismu završí, tak je načase postoupit k poslední formaci, tedy komunismu. Kapitál dále náleží určité třídě lidí, a proto se také kapitál podle marxistů stává nástrojem politického útlaku, kdy bohatí a mocní kapitalisté vykořisťují chudé a bezmocné dělníky. To má napravit přechod ke komunismu. V komunismu má být kapitál spravován institucemi demokratického státu, tedy má fakticky dojít k vyvlastnění soukromého vlastnictví. K tomu se marxismus explicitně hlásí.
Stručným uvedením do kontextu tzv. ,,demokratického komunismu", jsem chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s tím, co by vedení extremistické ideologie pro Pirátskou stranu znamenalo a na něčem takovém bych se nemohl podílet. Moje politické názory se nesou v klasickém liberálním duchu, uznávám svobodu každého jednotlivce v rámci mezí platného zákona, upřednostňuji volný trh před centralizovaným, jsem pro rovné příležitosti každého občana v duchu Teorie spravedlnosti od liberálního politického teoretika Johna Rawlse. Komunismus, fašismus a terorismus spadá u mě vesměs pod jednu kategorii násilných a dogmatických ideologií, které by neměly mít v demokratickém státě své místo. Jedná se o krajní ideologie, které vyvolávají násilí ve společnosti. Sám bych si odmítl sednout k jednomu stolu s přívrženci těchto jedovatých a nebezpečných názorů. Pokud bych byl jistými okolnostmi donucen s nimi sdílet společný prostor a čas, tak bych na jejich argumenty více méně nereagoval, ačkoliv se považuji za demokrata. Ale jak jsem již naznačil, komunismus, fašismus a terorismus jsou zločinné ideologie, a nerozumím tomu, proč by komunistická ideologie neměla být postavena mimo zákon, když fašismus a terorismus mimo zákon již stojí. Paní Michailidu bych tak na závěr vzkázal, že nelze než doufat, že snad jednoho dne i u ní vyhraje zdravý rozum a své komunistické přesvědčení přehodnotí. Pokud paní Michailidu ve své kandidatuře nakonec uspěje, pak mi nezbývá nic jiného, než se s Pirátskou stranou rozloučit, protože v uskupení pod takovým vedením bych nemohl dále chtít setrvat. Věřím, že bych nebyl sám.
Snad jsem Vás, milí kolegové, svým poněkud delším vyjádřením moc neznudil, a pokud ano, tak mi to prosím zkuste odpustit. Věřím, že současný liberálně smýšlející předseda strany, Ivan Bartoš, svůj post nakonec obhájí, a tudíž bude možné dále stavět na svobodných myšlenkách a názorech, které lépe reflektují politický stav ve 21. století v naší malé a krásné zemi.
Jestli jste dočetli až sem, tak Vám děkuji za Váš čas, a do nového roku 2022 Vám přeji všem jen dobré.
S pozdravem
Jaroslav Štolc
