V ČR kvůli liknavosti úřadů mizí celé biotopy, mezitím je pokutován student za držení dvou motýlů
V posledních letech jsme byli svědky několika případů, ve kterých se Policie ČR ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP) zaměřila na sbírkotvornou činnost amatérských entomologů ve vztahu k doslovnému naplňování zákona. Konkrétně se cílem jejich kontrol a tvrdých postihů staly zvláště chráněné druhy (ZCHD) živočichů dle přílohy III k vyhlášce č. 395/1992 Sb. Zpočátku se zdálo, že se tyto složky snaží trestat jen komerční sběratele hmyzu, ilegální chovatele a překupníky. Postihováni však začali být i entomologové, kteří mají jednotlivé kusy ZCHD ve svých sbírkách jako dokladové exempláře, které často ani nesbírali jejich současní držitelé, jsou desítky let staré a není s nimi nijak komerčně nakládáno. Absurdita jednotlivých případů se navíc dramaticky stupňuje. Více o celé problematice například článek ve Vesmíru Kriminalizace amatérské entomologie.
Student a otakárek
V posledních dnech rezonuje v entomologické komunitě další absurdní příběh z oblasti „kriminalizace“ sběru hmyzu. K situaci došlo letos v červnu, ale celý příběh začíná už mnohem dříve. Ondřej Čechlovský z Chrudimi již v útlém mládí začíná objevovat krásy přírody kolem sebe a v předškolním věku nalezne spolu se svojí maminkou housenku otakárka fenyklového (Papilio machaon), kterou se rozhodnou dochovat do dospělého motýla u sebe doma, aby mohli pozorovat neuvěřitelný proces hmyzí proměny zblízka. Píše se asi rok 2010 a malý Ondřej a jeho maminka netuší na jaký problém si právě zadělali.
…
Je opravdu v pořádku, aby inspektoři ČIŽP přijeli do školy bez ohlášení a vytáhli žáka z výuky do ředitelny, kde ho několik hodin vyslýchali a vyhrožovali mu? Je v pořádku uložit studentovi pokutu, když mohli celou záležitost řešit domluvou? Krásně to kontrastuje například s nedávným případem upytlačeného rysa ostrovida. I když se uložená pokuta panu Bohumilovi M. ve výši 90 000 Kč může jevit oproti 1500 Kč pro studenta Ondřeje jako odpovídající, pan Bohumil M. je velice dobře situovaný podnikatel, pro kterého je daný obnos zcela marginální částkou ve srovnání se studentem střední školy. Zároveň společenská nebezpečnost pytláctví velkých šelem za použití střelné zbraně je naprosto nesouměřitelná s odchycením jednoho otakárka fenyklového. Celkový počet rysů v ČR odpovídá zhruba počtu otakárků na jedné větší louce. Navíc je zjevné, že pan Bohumil M. si byl vzhledem ke svému věku jasně vědom svého konání, kdežto šestiletý Ondřej nikoliv.
Není ochrana jako ochrana
Laická veřejnost má v sobě bohužel dlouhodobě zafixováno, že pokud chceme chránit vybrané druhy organismů, musíme chránit jednotlivé jedince, což však neplatí vždycky. Takovýto postup se dnes skutečně vyplácí třeba u obratlovců, především pak těch velkých, jejichž rozmnožovací schopnosti jsou velmi limitované a každý exemplář se tzv. počítá. I proto jsou některé druhy nosorožců, slonů či velkých kočkovitých šelem chráněni místními rangery s puškami v ruce, kteří brání poslední žijící velikány před pytláky.
Oproti tomu bezobratlí, včetně hmyzu, mají rozmnožovací schopnosti většinou na úplně jiné úrovni. Samičky za svůj život častokrát kladou desítky, stovky a někdy i tisíce vajíček. Ochrana těchto živočichů by neměla spočívat v ochraně jednotlivých exemplářů nebo pokutování studentů za držení dvou motýlů. Zásadní je v tomto případě ochrana biotopů, ve kterých se dané druhy vyskytují. Veřejnost si toto ne vždy plně uvědomuje a bohužel ani inspektora ČIŽP mávajícího pokutovým bločkem nelze srovnávat s rangerem a puškou.
Dostáváme se tak do doby, kdy se nadšenci do přírody bojí vzít domů uhynulého roháče, aby ho ukázali dětem, ale většině už nevadí, že někdo směle vyfrézuje na dané lokalitě všechny pařezy, čímž kompletně zničí místo jeho výskytu, a tudíž i celou populaci (stovky jedinců) tohoto brouka. Stejně tak inspektoři ČIŽP horlivě pokutují entomology za držení pár starých exemplářů jasoňů v jejich sbírkách, ale vyhubení tisíců exemplářů na jedné z posledních lokalit jejich výskytu je nechává chladnými (více viz níže).
V podstatě denně nám před očima mizí cenné biotopy, které skýtají domov pro stovky a tisíce druhů hmyzu. Nejednou se jedná o krok na hraně či za hranou zákona, ale ČIŽP v těchto případech reaguje velmi pomalu nebo vůbec. Vzpomeňte si na případ otravy řeky Bečvy, který se táhne již řadu let a dosud není spolehlivě vyřešen. Dalším pěkným případem je faktické vyhubení jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne), zvláště chráněného druhu motýla, díky nevhodnému a neohleduplnému hospodaření Lesů České republiky v oboře Bulhary na území CHKO Pálava. Česká společnost entomologická v dané věci musela dokonce podat trestní oznámení, jelikož ČIŽP celou záležitost několik let ignorovala a svým jednáním tak přispěla k vyhubení jasoňů. Ovšem ani poté ČIŽP v případu nijak nepokročila, ostatně jako v případu Bečvy.
Na velké vlastníky a firmy si evidentně ČIŽP netroufá a kauzy raději zametá pod koberec, než aby šla do střetu s „velkými hráči“. Smlsnout si však na jednotlivcích jí problém nedělá. Řada odborníků i ochránců přírody se již několik let ptá, zda tuto z pohledu ochrany přírody zcela zbytečnou či dokonce přímo škodlivou organizaci potřebujeme? Zřejmě je na čase, aby v rámci fungování ČIŽP došlo k zásadním změnám a tato instituce začala vykonávat činnost, kvůli které byla kdysi založena. V opačném případě její existence postrádá smyslu.
…
Dominik Vondráček a David Sommer
5. července 2023
Ekolist