Re: Domobrana bojující guerillovým způsobem boje a obrana vl
Napsal: 30 pro 2014, 00:12
Daniel si viditelně přečetl jednu padesát let starou knížku a zcela opomíjí aktuální dění v celem světě a především v Evropě. Nedávná válka na Balkáně ukázala jak snadno zneužitelné jsou skupiny militantů kteří potřebují ventilovat především osobní agresivitu a prvoplánovou nenávist. Je až absurdní jak málo my češi dnes cítíme s lidmi, kteří jsou různými militantními silami terorizování a bezohledně vražděni. Přitom naše vlastní zkušenosti jasně ukazují že největším nebezpečím pro společenství jsou šmejdi kteří jsou ochotni klaborovat s okupanty. Odpor za fašistické okupace byl spíš vyfabulovaný než skutečně masový po roce 1968 čechy nezlomily ruské tanky a okupační armáda ale normalizátoři kteří zastrašováním a formálním terorem na odpůrcích a tichého přihlížení veřejnosti eliminovali jakékoliv národní sebevědomí v žádném případě totiž nemáme tradici jako švícaři. Na dvacetiletí první republiky s jejím étosem už nemá kdo ani vzpomínat natož aby efektivně podporoval bránění slabých proti silným a nenásilných proti vražedníkům.
Nejjasnější ukázkou neochoty bránit slabé byť i z nejbližšího okolí svých spoluobčanů pak jasně ukazuje posledních 25let zdejšího brutálního bezohledného zločineckého tzv.kapitalizmu, protože není každý kapitalizmus tak odporně bezohledný jako ten tady u nás v Česku.
Daniel viditelně zcela opomíjí, že násilí je na nás pácháno už desítky let a česká společnost odmítá používat nejefektivnější způsob své sebeobrany a to je politika tedy společenská mezilidksá kultivace sebeobrany proti bezohledným zločincům. Mladí lidé ve velké míře systematicky a programově přes veškeré vzdělávání v podstatě kašlou na to co dostávají od svých spoluobčanů díky historickým výdobytkům jako je veřejné bezplatné školství zdravotnictví a sociální systém a vidí svou budoucnost raději jako umývači nádobí kdekoliv jinde mimo ČR.
Pokud skutečně něco potřebujeme tak to určitě není zakládání domobrany.
Potřebujeme odhodit maloměšťáckou provinční malost a přijmout svou osobní občanskou zodpovědnost za kultivaci našeho společenství k obraně slabších nebo lidí, kteří se v nějakém období svého života dostali do svízelné situace, proti bezohledným šmejdům, kterým nezáleží na životech nikoho jiného než jich samých. První republika za pouhých dvacet let dokázala přes velké problémy světové krize a problémy velké splečenské roztříštěnosti, obecné chudoby a gigantické hrozby od Hitlerovského Německa mnohonásobně více než my za posledních 25let i přes to jaké možnosti dnes máme a že žijeme v mnohem stabilnějším světě než tomu bylo u našich předků. Naší největší prohrou po L89 nebylo, že jsme nepoužili zbraně, ale to že jsme se nechali oblbnout a další léta oblbovat podvádět okrádat a zneužívat podvodníky jako je V.Klaus, D.Tříska, T.Ježek Kočárník a smečka sobeckých šmejdů okolo nich ochotně sloužích jejich zájmům proti zájmům vlastníma našich slabších a neznalejších spoluobčanů.
Proto je potřeba především vrátit politice jeji společenskou kultivační funkci a ne vykrádat sklady zbraní a rozdávat samopaly v podstatě bezbranným civilistům, počty mrtvých guerilistů a hlavně bezbranných civilistů v mnoha nedávných i současných světových konfliktech my myslím davají jasně za pravdu.
Strach dnešních Čechů z utečenců před válečnými konflikty je až odporně maloměšťácky sobecký a bezohledný vůči neštěstí prostých lidí z mnoha zemí a to i nedaleko našich hranic. Přitom je právě pomoc slabým a na životech ohrožovaným lidem cesta jak získávat nové možnosti pro rozvoj našeho společenství. Ti lidé si přece budou pamatovat kdo jim pomáhal a kdo jim škodil a pokud se budou moct vrátit domů budou mnohem více dbát na vlastní bezpečí a schopnosti bránit své holé životy a své životní zájmy a budou s námi rádi dále obchodovat a spolupracovat při hájení v jiných situácích zase našich zájmů.
Nejjasnější ukázkou neochoty bránit slabé byť i z nejbližšího okolí svých spoluobčanů pak jasně ukazuje posledních 25let zdejšího brutálního bezohledného zločineckého tzv.kapitalizmu, protože není každý kapitalizmus tak odporně bezohledný jako ten tady u nás v Česku.
Daniel viditelně zcela opomíjí, že násilí je na nás pácháno už desítky let a česká společnost odmítá používat nejefektivnější způsob své sebeobrany a to je politika tedy společenská mezilidksá kultivace sebeobrany proti bezohledným zločincům. Mladí lidé ve velké míře systematicky a programově přes veškeré vzdělávání v podstatě kašlou na to co dostávají od svých spoluobčanů díky historickým výdobytkům jako je veřejné bezplatné školství zdravotnictví a sociální systém a vidí svou budoucnost raději jako umývači nádobí kdekoliv jinde mimo ČR.
Pokud skutečně něco potřebujeme tak to určitě není zakládání domobrany.
Potřebujeme odhodit maloměšťáckou provinční malost a přijmout svou osobní občanskou zodpovědnost za kultivaci našeho společenství k obraně slabších nebo lidí, kteří se v nějakém období svého života dostali do svízelné situace, proti bezohledným šmejdům, kterým nezáleží na životech nikoho jiného než jich samých. První republika za pouhých dvacet let dokázala přes velké problémy světové krize a problémy velké splečenské roztříštěnosti, obecné chudoby a gigantické hrozby od Hitlerovského Německa mnohonásobně více než my za posledních 25let i přes to jaké možnosti dnes máme a že žijeme v mnohem stabilnějším světě než tomu bylo u našich předků. Naší největší prohrou po L89 nebylo, že jsme nepoužili zbraně, ale to že jsme se nechali oblbnout a další léta oblbovat podvádět okrádat a zneužívat podvodníky jako je V.Klaus, D.Tříska, T.Ježek Kočárník a smečka sobeckých šmejdů okolo nich ochotně sloužích jejich zájmům proti zájmům vlastníma našich slabších a neznalejších spoluobčanů.
Proto je potřeba především vrátit politice jeji společenskou kultivační funkci a ne vykrádat sklady zbraní a rozdávat samopaly v podstatě bezbranným civilistům, počty mrtvých guerilistů a hlavně bezbranných civilistů v mnoha nedávných i současných světových konfliktech my myslím davají jasně za pravdu.
Strach dnešních Čechů z utečenců před válečnými konflikty je až odporně maloměšťácky sobecký a bezohledný vůči neštěstí prostých lidí z mnoha zemí a to i nedaleko našich hranic. Přitom je právě pomoc slabým a na životech ohrožovaným lidem cesta jak získávat nové možnosti pro rozvoj našeho společenství. Ti lidé si přece budou pamatovat kdo jim pomáhal a kdo jim škodil a pokud se budou moct vrátit domů budou mnohem více dbát na vlastní bezpečí a schopnosti bránit své holé životy a své životní zájmy a budou s námi rádi dále obchodovat a spolupracovat při hájení v jiných situácích zase našich zájmů.
