Simona.Skorepova píše:Mám ještě jednu otázku. Je tady někdo, kdo se vyjadřuje zasvěceně k tématu stejně jako Martin Šmída a žil alespoň půl roku mezi Araby, Afričany, Turky nikoliv na koleji nebo v jiném státu EU?
A co Martin Šmída?
Je tady aspoň jeden pirát, který si myslí, že k takto citlivým tématům by se měl vyjadřovat někdo, kdo má aspoň základní zkušenost?
Jinak budeme opět hodnoceni jako totální amatéři, kteří akorát dokážou pomalovat dinosaura.
Jo ještě poznámka k Martinovi Š. - na tu zahraniční práci " jižních typů ", se fakt těším, ty opravdu žiješ v jiném světě.
Byl jsem na měsíčním výměnném pobytu v Turecku. Opakovaně jsem se staral i o tureckou mládež na výměnných pobytech v Evropě. Moje zkušenost je jednoznačně pozitivní - velmi přátelští a otevření lidé.
Měl jsem holku z Jihoafrické republiky na podnájmu. Moje zkušenost je jednoznačně negativní - zanechala po sobě spoušť a nezaplacené nájmy.
Měl jsem 3 roky spolubydlícího z Libanonu na koleji. Zkušenost opět výtečná. On i jeho kamarádi byli velmi přátelští lidé.
Moje tchyně strávila polovinu svého života na jihoafrické ambasádě a i přímo v Jihoafrické republice. Vychovali tam z ní rasistu. Respektive si tam zažila rasismus naruby. Vymluvit jí to již nelze a příběhů na toto téma má dost.
Moje teta si vzala araba, stejně jako její dcera, která teď žije v Saudské Arábii. Tak mám ty příběhy také z první ruky.
Byl jsem v kolejní radě na studentské koleji, kde byla nadpoloviční většina zahraničních studentů (Masarykova kolej). Musel jsem tedy nezřídka řešit konflikty mezi studenty. Nezbývá mi než dodat co už asi vyplývá z úvodu - je to o každém jedinci individuálně a nelze zevšeobecňovat.
Navíc teď žiji v zahraničí, takže jsem si mohl vyzkoušet adaptaci na jinou kulturu jaksi z druhé strany (z pozice imigranta).
Svoje názory jsem tu opakovaně uváděl, takže se nebudu opakovat a souhlasím, že není nad přímou zkušenost. Obzvláště mi pomohlo být sám v pozici imigranta.
Objasnilo mi to spoustu původně nejasných otázek. Například to, že není povinností obyvatel a země do které jsem přišel, aby se mi přizpůsobovali. Právě naopak já jsem dobrovolně přijel, takže přizpůsobit se musím já. Proto zde nedělám v neděli hlučnou práci, protože je zde den boží. Také proto se bych si nedovolil jít do mešity v kraťasech. Je to výraz mého respektu k dané kultuře. A očekávám ho oboustranně!
"Prosíme ty, kteří tvrdí, že něco nejde, aby nezdržovali ty, kteří už to dělají!"