Já jsem nekuřák, ale prostě plošný zákaz kouření v soukromých provozovnách podpořit nemůžu. Co by příště pak někdo zreguloval na mém vlastním podnikání?
Nicméně, konkrétně u těch hospod, restaurací, barů, klubů apod. vidím velký problém v tom, že tolerance ke kouření jde ruku v ruce s obrovským množstívm různých jiných hygienických opatření, kvůli kterým vám podnik mohou klidně zavřít - ale kvůli kouření ne. Toto vidím jako zásadní problém - a byl bych proto spíš pro deregulaci podnikání v jakémkoliv typu veřejných provozoven, kde se schází lidi a něco se tam jí, pije a hraje k tomu hudba - prostě bych zrušil rozdíl mezi soukromým klubem a veřejně přístupným podnikem.
Navrhl bych jen povinné označování provozoven: tedy, podnik, který třeba nemá záchod, nebo má jen jediný záchod (ne dámy/páni) nebp toleruje kouření, apod. toto měl viditelně (a standardizovaně - tedy třeba dost ošlivě a odrazujícně) označené hned u přístupu z veřejného prostranství. Tedy spousta restuarací by třeba kouření zakázala, než aby tam tu ceduli měla.
A dále bych navrhl systém nějakých daňových úlev právě na základě toho, že třeba někdo kouření zakáže a zákaz prosazuje. V podstatě by byla možná i varianta, že by obec nekuřácké restaurace podplatila: že by občané v referendu vyhlásili jednorázovyý grant/dlouhodobou dotaci třeba pro první tři nekuřácké restaurace ve městě, a tyto dotace pak vypláceli z městského rozpočtu. Podle mě tohle je to, jak by se ty věci měli dělat: určitš jsou města, kde je dost nekuřáků nebo odpovědných kuřáků, aby tam toto prošlo, ale současně hostinský to bez finančního motivu neudělá, protože jeho hospodaření se tak jako tak pohybuje na hraně, a bez štamgastů - alkoholiků a kuřáků by to prostě neutáhl...
Prostě měli bychom být invenční ve vynalézání liberálních, dobrovolných stimulů, nejlépe s využitím prvků místní samosprávy, referend, apod. - a ne se dát na stranu těch, kteří volají po posílení autority státu a plošném vynucování nějakých zákazů. (to nic nemění na tom, že nejvtipnější mě osobně vždy přišli "antikapitalističtí aktivisté", kteří zvládnou vykouřit krabičku deně, a mají pocit, že když si to ubalí sami, tak je v pořádku - prdlajs v pořádku, tabák = kapitalismus, tabákové plantáže představovali hlavní ekonomický motiv který vedl k novodobému obchodu z otroky, atakdál - všichni radikální levičáci, kteří nepřestanou kouřit, jsou podle mě naprostá hovada - ale to nic nemění na tom, že prostě plošný zákaz kouření v hospodách není opatření v Pirátském stylu, a že, do důsledků vzato - Piráti nejsou Rychlý šípy, a chceme občanům ponechat právo dělat vlastní chyby.
Prostě Piráti by neměli přebírat tradiční étatistickou, socialistickou rétoriku - ta je ve společnosti pravda populární, ale o tyto voliče už bojuje mezi sebou několik stran, a Pirátská agenda je pro ně tak jako tak málo srozumitelná. Militantním nekuřákům ani stávkujícím horníkům prostě nemáme moc co nabídnout.
Stejně jako např. Piráti moc neřeší např. legalizaci homosexuálních svazků, protože typický Pirát/pirátka je buď single, nebo žije ve volném, dobrovolném vztahu a není majitelem/majitelkou svého partnera (tak to prostě je... vyplývá to z pozorování). A teď mi honem nenapadají další podobné případy: ale v podstatě, sebedestruktivní je v dlouhodobém výhledu většina volnočasových lidských aktivit - adrenalinové sporty, motorismus, přejídání se, drogy, alkohol, hlasitá hudba, a já nevím co všechno ještě - a nejde to brát tak, že úkolem státu je stanovit priority, v jakém nebezpečné aktivity zakázat. Existují teorie, že lidi kouří proto, že podvědomě touží po smrti a sebedestrukci - všechny odrazující nápisy na krabičkách tedy ve skutečnosti závislost jen posilují, protože lidské nevědomí si žádá své. Z hlediska nekuřáků je pohled na svět plný ničících se kuřáků skličující (většina mých přátel jsou kuřáci, z nějakého důvodu - s někuřáky se nesnáším tak dobře). Ale nejde jednoznačně říct, jestli správná odpověď je, že já začnu kouřit, nebo že oni přestanou - spíš vycházím z představy individualismu, z toho, že každý jsme jiný a dohromady se doplňujeme.
Kritiku ze strany kuřáků ovšem mám tendenci odmítat a celkově je pokládám za hloupější bytosti, než jsme my nekuřáci
Otázku kouření pokládám trochu podobnou otázce chovu domácích zvířat: výrobci tabáku by si ten bordel po sobě měli uklidit, tlačit je třeba na ně, protože jsou to korporátní struktury, které by se bez ochrany státu zhroutily (zajímavá je historie krvavých občanských nepokojů na Tchajwanu v roce tuším 1947 nebo tak nějak právě v důsledku tabákového monopolu státu).
V podstatě, jakkoliv individuálně, v osobním styku kouření všem rozmlouvám, tak na prosazování jeho plošného zákazu mám energii max. ve vlastní firmě - tam je to ale o tom, že ty lidi dostávají zaplaceno, a tak se musí podřídit pravidlům hry a ty zahrnují, že kouřit musí chodit ven. Nicméně v hospodě platí zákazník a holt si může zaplatit i za právo kouřit.... zákaz kouření na veřejných prostranstvích (např. na základě místního referenda si představit umím), zákaz kouření v soukromě provozovaných prostorách ale musí rozhodnout majitel, na základě toho o jaký typ zákazníků má zájem. Bohužel.
Rád bych věděl, zda žiju s pravdivou, či klamnou informací.[/quote]
