Fórum Pirátské strany

Plzeňský muž na dvou židlích spojuje ANO s TOP 09. Strany ho nominovaly do dopravního podniku v Praze a Plzni

Jiří Pšenička, redaktor
23. 7. 2019 00:00
https://archiv.ihned.cz/c1-66612390-plz ... ze-a-plzni

HN+ TOP 09 ANO PLZEŇ DOPRAVA DOPRAVNÍ PODNIK PRAHA

Na celostátní úrovni spolu TOP 09 a hnutí ANO nesmiřitelně soupeří, v komunální politice mají ale člověka, který souběžně zastupuje obě strany. Plzeňský podnikatel Jan Marek je od konce loňského roku místopředsedou dozorčí rady pražského dopravního podniku, kam ho nominovala TOP 09, v Plzni je za ANO členem jedné z radničních komisí, zároveň figuruje v městské dopravní firmě.

Hned několik pražských radních potvrdilo, že do funkce v nejvýznamnější komunální firmě hlavního města nominovala Marka TOP 09. Předtím v radniční koalici neuspěla s Jiřím Fremrem, blízkým předsedovi Jiřímu Pospíšilovi.

"Nominace jsme řešili narychlo na konci loňského roku a na pana Marka přišlo doporučení z plzeňské organizace TOP 09," uvedl na dotaz HN radní Jan Chabr (TOP 09), který má v metropoli na starosti nominace a prověřování adeptů za celé uskupení Spojené síly pro Prahu. Sám prý netušil, že Marek souběžně působí v Plzni jako člověk nominovaný hnutím ANO.

27 tisíc Kč měsíčně bere Jiří Marek jako místopředseda dozorčí rady pražského dopravního podniku. Další peníze mu plynou z Plzně.

Za hnutí premiéra Andreje Babiše je Marek v západočeské metropoli členem komise pro nakládání s majetkem města. Zároveň od ledna sedí i v představenstvu Plzeňských městských dopravních podniků. I tam jej podle místních zdrojů doporučovalo v prvé řadě hnutí ANO. Představitelé města ale tvrdí, že Marek ve firmě reprezentuje celou plzeňskou koalici, kterou tvoří ODS, ANO, TOP 09 a ČSSD.

"Šlo o jedno ze dvou jmen, na kterém byla průřezová koaliční shoda," prohlásil plzeňský primátor a místopředseda ODS Martin Baxa. K tomu, že Marek sedí v městské komisi výslovně za hnutí ANO, a k dalším záležitostem týkajícím se této osoby se ale už nechtěl vyjadřovat.

Na tyto dotazy prý může dát odpověď jedině první náměstek primátora Roman Zarzycký, jenž je i šéfem krajské organizace hnutí ANO. Ten však na žádnou z otázek HN ani po urgenci neodpověděl. Přes asistentku pouze vzkázal, že Marek není členem ani sympatizantem hnutí ANO, do dopravních podniků byl prý "nominován dohodou koaličních partnerů jako odborník a analytik".

V čem má Marek tak výjimečné odborné a analytické zkušenosti, že se mu naráz podařilo dostat do orgánů dopravních podniků ve dvou velkých českých městech, ale nikdo neříká. Na radnici v Plzni ani v Praze nebyl nikdo ochoten poskytnout HN jeho životopis a Marka samotného se přes opakované pokusy nepodařilo kontaktovat.

Dostupné informace ale ukazují, že se Marek dopravě nikdy dříve nevěnoval, i to, že nepoužívá žádný akademický titul. Dlouhodobě působí ve firmách, které podnikají v oblasti realit. Jím spoluvlastněná firma Apartmány Javorská nyní například staví dům v Železné Rudě. V dřívějších letech byl Marek pravou rukou význačného plzeňského podnikatele Roberta Schneidera, někdejšího majitele stejnojmenného masokombinátu a zakladatele sítě řeznictví Zeman maso − uzeniny.

"Já se s panem Markem poprvé potkal až letos v lednu. Nevím o tom, že by se dříve v dopravě angažoval," uvedl Michal Kraus, který v červnu po šestnácti letech skončil v roli generálního ředitele plzeňských dopravních podniků.

Jeden z plzeňských politiků, který nechtěl být jmenován, uvedl, že Markova atypická role ve dvou městech za dvě konkurenční partaje je důsledkem toho, že stranám "došli lidi a jsou ochotny angažovat a podpořit každého trochu schopnějšího člověka". A to má být i případ Jana Marka.

Chceme nediskriminující umělou inteligenci, ale sami to neumíme

Jedním z pravidel, která se mají v rámci regulace vývoje AI zavést, má být pravidlo, že nebude docházet k žádné formě diskriminace. Ukazuje se ale, že právě toto opatření je něčím, s čím si dnes nevíme příliš rady.

Michal Černý
26. července 2019
Root.cz

Ultrapravice potřebuje pro svoji propagandu násilí – jakékoli

Nepochopitelnou vraždu osmiletého kluka čtyřicetiletým mužem z Eritreje neváhají představitelé české krajní pravice okamžitě zneužít ke své propagandě.

Tragédie v Německu, kdy čtyřicetiletý muž bez jakéhokoli zjevného důvodu strčil pod vlak matku s dítětem a osmiletý kluk zemřel, šokovala snad víc než bombový teroristický útok. Tato vražda je v rámci běžného uvažování zcela nepochopitelná. Podle zatím zveřejněných informací byl pachatel Habte A. aktivní křesťan, který žil ve Švýcarsku, kam emigroval před více než deseti lety z Eritreje a až do nedávné doby neměl žádné potíže se zákonem. Otec tří dětí měl od začátku roku psychické problémy, léčil se na psychiatrii a kvůli jeho nedávnému útoku na sousedku na něj byl ve Švýcarsku vydán zatykač. Ženu a dítě, které shodil tento týden ve Frankfurtu nad Mohanem pod vlak, podle všeho vůbec neznal.

Těžko ještě může někoho překvapit, že obrovskou tragédii okamžitě zneužili někteří čeští politici ke svým účelům. Tomia Okamuru ani nemá cenu citovat. Opět na Facebooku brojil proti islámu, třebaže Habte A. byl křesťan. Ale to je Okamurovi jedno, spojující linkou se vším multikulturním zlem je africký původ pachatele. Václav Klaus ml. pojmenoval útok na ženu jako konflikt mezi „nově přicházejícími“ a „starousedlíky“. Nenaznačuje tím nic menšího, než že každý Afričan v Evropě je potenciálně nebezpečný vrah. Motivem vražedného útoku podle něho byla „nenávist k naší kultuře“. A rovnou ke svému statusu přidal politické prohlášení o tom, jak bude jeho nedávno založené politické hnutí Trikolóra neoblomné vůči migraci.

…

V případě vraždy osmiletého německého kluka by prohlášení o válce proti islámskému státu nebo džihádismu nedávalo smysl. Jenže hnutí jako Klausova Trikolóra nebo Okamurova SPD násilí ke své politické propagandě zkrátka potřebují. Proto využívají i útoky, které s velkým civilizačním konfliktem mezi Evropou a islámským světem nemají nic společného, a označují je za „kulturní válku“. Z České republiky to dobře známe z antiromské rétoriky, kterou koneckonců Okamura začínal. Jakýkoli střet mezi majoritou a Romy, například hospodská bitka s nejasnými motivy, bývá okamžitě označen za válku nesmiřitelných kultur a ze všech Romů se dělá parta líných násilníků. Kdyby podobnou vraždu, jako byla ta v Německu, spáchal bílý Čech s psychickými problémy, na pranýři ultrapravicových publicistů by se s velkou pravděpodobností ocitli lidé s duševními problémy a – ano, opět – falešný evropský humanismus.

Strach o život dává politické moci legitimitu k omezování občanských i lidských práv, vyhlašování výjimečných stavů a k použití násilí ze strany státu. Součástí každé takové politické propagandy je vytváření hrůzného obrazu nepřítele zbaveného lidskosti. Všechno se hodí do zjednodušeného obrazu „my versus oni“. Že při tvorbě tohoto obrazu zneužívají smrt malého kluka, si už pak nikdo ani nevšimne. Jak nakonec správně v jednom svém komentáři píše sám Klaus mladší, „prudce rostoucí nenávist v poslední době u nás není ztělesněna dvěma (nebo třemi) agresivními darebáky na ulici či v hotelu. Ta se dlouhodobě vyrábí vlivnými skupinami, politickými kruhy a médii“.

Pavel Šplíchal
2. srpna 2019
A2larm

Písku se krátí čas. Rostoucí těžbu nikdo nekontroluje

Písek, klíčová složka moderního žití, propojuje dům, ve kterém bydlíte, se sklenicí, z níž právě pijete, a s počítačem, na němž čtete tento text. Přesto - jak upozorňuje Nature – nikdo netuší, kolik této nezbytné suroviny se na Zemi vyskytuje a kolik, jak a kde se jí těží. Jisté je jen to, že mizí rychleji, než může být přirozeně nahrazena.

Čísla a fakta mohou nepřipraveného čtenáře překvapit. Písek a štěrk jsou nejmasivněji těžené materiály, jejichž dobývání převyšuje dokonce i fosilní paliva. Nárůst populace a odchod lidí do měst ženou poptávku strmě vzhůru, dnes především v Číně, Indii a Africe. Roční celková spotřeba písku se odhaduje na něco mezi 32 a 50 miliardami tun - především k výrobě betonu, skla a elektroniky. To je drancování, které vysoce převyšuje tempo přirozené obnovy. Neudržitelný stav je umožněn především neinformovaností a nezájmem o tuto zdánlivě všudypřítomnou a všední hmotu.

Pouštní písek je na využití v průmyslu příliš jemný, naprostá většina používané suroviny pochází z řek. Tento způsob těžby má přitom zásadní všestranný dopad na existenci 3 miliard lidí žijících v okolí řek. Většina obchodování s pískem navíc probíhá bez jakékoli dokumentace. Například v dekádě mezi lety 2006 - 2016 nahlásil Singapur dovoz 80 miliónů tun písku z Kambodži, ale sama Kambodža potvrdila coby vývoz do Singapuru jen čtyři procenta tohoto množství, zhruba tři miliony tun. Ilegální těžba kvete podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody v 70 zemích světa včetně států jako Indie nebo Keňa a v bitvách o písek byly údajně jen za posledních deset let zabity stovky lidí - od místních občanů a aktivistů přes policisty až ke státním úředníkům.

Ivan Lamper
1. srpna 2019
Respekt