Jiří X. Doležal chce zachránit klima idealizovaným kapitalismem
Novinář Jiří X. Doležal před pár měsíci odešel z týdeníku Reflex, jehož redaktorem byl od začátku devadesátých let. Důvodem byly spory o příčinách klimatické krize. Doležal krizi uznává a jako řešení nabízí důsledný kapitalismus.
Když v lednu letošního roku Jiří X. Doležal, kontroverzní novinář a zarputilý kritik levice a domácích porodů, odešel po téměř třech dekádách z Reflexu, mnohé nejspíš překvapilo, že tak učinil i kvůli názorovým neshodám týkajícím se
švédské environmentální aktivistky Grety Thunberg. Ta totiž podle něj
„má pravdu“.
Ve svém posledním článku věnovaném kritice klimaskeptiků Doležal prokázal dobré znalosti problematiky vlivu člověka na změnu klimatu. Zároveň tuto poznanou pravdu o klimatu rámuje svým antikomunistickým a neoliberálním pohledem na svět. Doležal tak svádí vnitřní zápas o chápání světa kolabujícího pod tíží jím propagované deregulace trhů.
…
Následuje poměrně přesvědčivá ukázka Doležalových znalostí v oblasti klimatického systému a paleoekologie. Zasvěceně rozebírá druhovou skladbu brdských lesů ve vztahu ke klimatickým podmínkám, historiografický vývoj tuzemského lesního hospodářství a prognostické přiblížení závažnosti situace poukazem na Čechům známou chorvatskou vegetaci, která u nás zřejmě brzy zdomácní. I přes zřetelný smutek však zůstávají přítomny prvky Doležalova charakteristického sarkasmu a cynismu. Barvu umírajícího lesa popisuje jako maskáč a fyzikální vlastnosti skleníkového efektu uvádí na pravou míru jednoduchou zkratkou: „Bez oteplení zaviněného CO2 by tedy nevznikli ani trilobiti, ani dinosauři, ani Václav Klaus.“
Popis vlivu oxidu uhličitého na klima Doležal zvládl rovněž bravurně. Na Twitteru se ostatně netají tím, že čte blog klimatologa Radima Tolasze. Ve svém článku se pak dokonce vrhá do složitého popisu vývoje koncentrace CO2 v atmosféře v geologické historii zeměkoule, včetně period velkého vymírání, kterému se my „ekologisté“ v zájmu zjednodušení komunikace často raději vyhýbáme. Díky tomu si Doležal může na konci jednoho z odstavců dopřát impresivní kličku: „Pokud lidská rasa nepodnikne zásadní kroky k omezení emisí CO2, skončíme jako savci v permu.“ Tedy blbě.
…
Nutné je proto především tázat se, jak by podle Jiřího X. Doležala mohl nepokřivený volný trh dosáhnout ochrany klimatu a odolných ekosystémů. Kdo by kupříkladu určoval cenu ekosystémových služeb a kdo by ji firmám účtoval? Jaké technologie by podle Doležala na „skutečně volném trhu“ vyhrály nad škodlivou konkurencí, jestliže by ve jménu minimalizace státního vlivu a regulací byly upozaděny veřejné instituce pečující o zdraví, podporující nezávislou vědu a výzkum či legislativně upravující ochranu přírody a lidských práv? A proč je vlastně tak neochvějná Doležalova víra v racionalitu homo oeconomicus, když i na příkladu Václava Klause či bývalých kolegů z redakce Reflexu vidí limity lidské psychiky a schopnosti zodpovědně a strategicky vyhodnocovat informace?
…
Bezohlednému chování korporací, které své produkty prodávají bez zaúčtované ceny za negativní externality, říká Doležal putinovský kapitalismus. Jde podle něj o drastické vykořisťování přírody, ne nepodobné tomu, které zde provozovali jím tak nenávidění komunisté. Jenže tahle zkratka moc nefunguje při pohledu na americké firmy jako Exxon Mobile či Shell, které vznikly v kolébce volného trhu a liberalismu. Neměly by právě ony být ukázkovým příkladem fungujícího tržního prostředí? Ve skutečnosti ale vidíme totální selhání trhu, který dál umožňuje nadnárodním korporacím drancování přírody. Jinak než tvrdými regulacemi tento stav těžko napravíme.
Jiří X. Doležal by si měl nalít čistého vína. S hayekovským a friedmanovským kapitalismem je to totiž v mnoha ohledech podobné jako s marxismem. Teorie obvykle naráží na lidský faktor. Držitelé politické a ekonomické moci často hledají především výhody sami pro sebe a idealizovaný Doležalův neoliberální kapitalismus i z tohoto důvodu nejen že není ekologický, ale dokonce je pro planetu doslova destruktivní. Vůbec nejdůležitější je proto změna vědomí naší společnosti. S tím souhlasí i Jiří X. Doležal. I podle něj je nutné, abychom přírodu přestali vnímat jako „našeho souseda“, nýbrž jako něco, čeho jsme sami součástí. K tomu však nemůže dojít, dokud lidstvo bude ovládáno korporacemi propagovanou touhou po neustálém konzumu a tržním imperativem růstu. Spíše než vzývání ideálního trhu může být cestou ze začarovaného kruhu radikální forma demokracie, v níž se budou držitelé ekonomické a politické moci mnohem více zodpovídat lidem. Takového stavu však nedocílíme zánikem státu, nýbrž vytvořením jeho mnohem robustnější podoby, jehož součástí je i silná občanská společnost, včetně všech „ekologistů“, jimiž Doležal pohrdá. Možná mu pár dalších procházek v Brdech otevře oči. Právě „ekologisté“ jsou těmi, kdo se mu jeho Brdy snaží zachránit. A dělají to z fanatického přesvědčení, že bez rychlého ukončení spalování fosilních paliv skončíme jako savci v permu.
Michaela Pixová
9. června 2020
A2larm
