Kriminalizace amatérské entomologie
Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých lidí o entomologii je v pozadí kriminalizace sběratelské činnosti. Dočkáme se doby, kdy bude otec malého kluka, který si strčil brouka do krabičky, popotahován u soudu?
…
Policie ČR ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí zaměřila svou pozornost na sbírkotvornou činnost amatérských entomologů ve vztahu k doslovnému naplňování zákona. Konkrétně se cílem jejich kontrol a tvrdých postihů staly zvláště chráněné druhy živočichů dle přílohy III k Vyhlášce č. 395/1992 Sb. Bez příslušných povolení nesmí být sbíráni, usmrcováni, drženi a (komerčně) distribuováni. Zpočátku se zdálo, že se tyto složky snaží trestat jen komerční sběratele hmyzu, ilegální chovatele a překupníky. Většina entomologické komunity se od cíleného obchodování s chráněným hmyzem distancovala. Tyto případy sice budily emoce, nicméně málokdo v odborné komunitě zpochybňoval důvody postihu při porušení zákona. Zdálo se, že těmito případy zájem policie a inspekce životního prostředí skončí a entomologická komunita byla neformálně ujišťována o tom, že se postihy budou týkat pouze překupníků hmyzu. Nestalo se tak. Postihováni začali být i entomologové, kteří mají jednotlivé kusy zvláště chráněných druhů ve svých sbírkách jako dokladové exempláře. Exempláře, které často ani nesbírali jejich současní držitelé, jsou desítky let staré a není s nimi nijak komerčně nakládáno. Zde se začíná ukazovat absurdita aplikace zmíněného zákona v plné šíři a z ní plynoucí negativní vlivy na entomologii i ochranu přírody.
Ano, entomologové sbírají hmyz. Přes pokroky zobrazovacích technik je budování sbírek základní podmínkou studia a poznání hmyzu. Jen tak lze například ověřit věrohodnost nálezu i po několika desítkách let. Vliv sběru hmyzu na volně žijící populace je odborníky obecně považován za mizivý, kromě výjimečných případů, u nichž může mít individuální sběr většího počtu jedinců negativní dopad. Například u malých izolovaných populací některých druhů motýlů, jejichž počet klesl pod kritickou hodnotu. Většina ohrožených druhů hmyzu paradoxně není zahrnuta pod zákonnou ochranu. Naopak mnohé druhy uvedené v příslušné vyhlášce patří dnes mezi zcela běžné a široce rozšířené. Populace desítek, možná stovek druhů hmyzu jsou ohroženy vyhynutím ne kvůli individuálnímu sběru jedinců entomology, ale z mnohem závažnějších příčin.
…
Kdy Policie ČR a Česká inspekce životního prostředí hodlají podniknout razii do sbírkotvorných institucí – muzeí, výzkumných ústavů, botanických zahrad, přírodovědně zaměřených vysokých škol nebo školních kabinetů? Platí-li u nás rovnost před zákonem, neměl by být mezi soukromou sbírkou a školním kabinetem žádný rozdíl a v zákoně také žádné výjimky uvedeny nejsou. Vzpomínáte si na hodinu přírodopisu, kdy vám učitel biologie přinesl entomologickou krabici, v níž byl na špendlíku roháč obecný (Lucanus cervus)? Přiložil k ní také povolení k držení zvláště chráněného druhu? Většina výše uvedených organizací takové povolení nemá a nikdy neměla, přestože v mnoha jejich sbírkách chráněné druhy jsou – nelegálně. Navíc je takřka vyloučeno, aby za současné legislativy tyto organizace takové povolení získaly.
Na většinu trestných činů se vztahuje promlčecí lhůta, ne tak v případě držení zvláště chráněných druhů. Sběratelé, kteří mají desítky let staré exempláře, jsou postihováni dle zákonů, které byly vytvořeny až mnoho let po usmrcení jedince spadajícího do kategorie zvláště chráněný druh. Policie totiž nepovažuje lokalitní údaje za věrohodný důkaz. Zdědili jste krabici motýlů po dědečkovi? Můžete být trestně stíháni. Ale pozor, naše trestní právo postihuje i držení taxonů poddruhové úrovně zvláště chráněných druhů, které se na našem území nevyskytují, či exemplářů sbíraných v jiných zemích, v nichž vůbec nejsou zákonem chráněni. Torzo nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis) dovezeného z dovolené v Bulharsku v osmdesátých letech minulého století proto může být předmětem vyšetřování.
Problém zastaralosti vyhláškového seznamu je mezi odborníky hojně diskutován. Přesto se seznam od roku 1992 nijak nezměnil. Například zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), do začátku devadesátých let minulého století vzácně evidovaný druh, je v současné době již rozšířený a hojný po celé republice. Zcela absurdní je i situace, ve které figuruje státní ochrana přírody, tedy Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). V roce 2018 zahájila rozsáhlé monitorovací a inventarizační programy, na kterých spolupracuje mnoho amatérských entomologů. AOPK těmto pracovníkům vydává povolení k sběru hmyzu včetně zvláště chráněných druhů, avšak povolení k jejich držení končí s koncem platnosti smlouvy o spolupráci. Pokud sběratel vzorky nezničí, může být státem trestán za držení druhů, které byly legálně sbírány na zakázku státu.
…
David Sommer, David Král, Ondřej Sedláček
4. ledna 2021
Vesmír 100, 52, 2021/1
