Jak Dana Drábová poslala policii na občanskou společnost
Dnes připomínaný příběh z počátku století ukazuje reálný vztah Dany Drábové k občanské společnosti, nezávislosti kontroly a zájmům průmyslu. Spouštění jaderné elektrárny Temelín nekontrolovala, ale oslavovala.
…
Byl to ve své době unikátní projekt, který nabízel veřejnosti nezávislá a kvalitně naměřená data o radiační situaci kolem naší tehdy jediné jaderné elektrárny. Šlo čistě o aplikaci kréda „důvěřuj, ale prověřuj“, zdůvodněnou i historickými zkušenostmi s jadernými elektrárnami a státními institucemi u nás i v zahraničí, které poruchy a úniky radioaktivity bagatelizovaly či přímo utajovaly, a to nejen v sovětském bloku, ale i na Západě.
Systém nezávislého měření u Dukovan se po technickém vyladění dobře rozběhl. Na základě příznivé zkušenosti se počátkem roku 2001 chystal ke spuštění podobný systém nezávislého monitoringu v okolí jaderné elektrárny Temelín. A to byla chvíle, kdy se Státní úřad pro jadernou bezpečnost s tehdy ještě relativně čerstvou — úřad převzala v listopadu 1999 — předsedkyní Danou Drábovou rozhodl udeřit.
…
Dana Drábová tehdy novinářům doslova řekla: „Vyšetřování je postavené na tom, že [radioaktivní] etalony slouží pouze ke kalibraci sond organizace Global 2000. To zařízení není nebezpečné, ale když už hovoříme o dodržování evropských norem, měly by se dodržovat i naše zákony.“
…
Dana Drábová ovšem vědomě lhala. Naše sondy, které jsme v okolí Dukovan používali, totiž žádné radioaktivní etalony nepotřebovaly, a tudíž ani nepoužívaly.
Jenže očerňování ze strany Dany Drábové pokračovalo. Aby nebyl nikdo na pochybách, že to Státní úřad pro jadernou bezpečnost myslí smrtelně vážně, v dubnu 2001 proběhla přepadová razie na obecním úřadě v Dukovanech.
…
V povolení k prohlídce obecního úřadu se dokonce psalo, že se jedná o prohlídku „v trestní věci pro podezření z trestného činu“. Ačkoliv akce skončila nevyhnutelně tím, že policie žádný radioaktivní zářič nenašla, svůj účel splnila. Domácnosti, které předtím ochotně souhlasily s instalací sond na svých domech, změnily názor a spolupráci s občanskými organizacemi odmítly.
…
Šlo o vykonstruovanou kauzu, o čemž Drábová — která od první chvíle bezdůvodně obviňovala provozovatele nezávislého radiačního monitoringu „RAMOS“ a pokračovala ve vědomém lhaní i po vydání našeho dementi — nemohla nevědět. Předem připravené mediální výstupy i exemplární policejní razie tam, kde nebylo co nalézt, nade vší pochyby ukazují, že šlo o promyšlenou a záludnou hru, jejímž cílem bylo lživými argumenty zlikvidovat nezávislý monitoring.
Podjatost Dany Drábové a uplatňování zásadně odlišného metru ze strany jí vedeného Státního úřadu pro jadernou bezpečnost podtrhují další dvě události, které se odehrály později. V létě 2010 vyšel na světlo několik týdnů utajovaný případ, kdy František Hezoučký — bývalý ředitel jaderné elektrárny Temelín (byl ve funkci v době jejího spouštění, což je významný detail, jak ještě uvidíme později) — reálně zákon porušil, když navzdory zákazu vynesl z areálu elektrárny v tašce dvě radioaktivní pelety skutečného jaderného paliva.
Na odhalení reagoval slovy, že prý je měl u sebe „z ušlechtilých důvodů“ — jen si je půjčil, aby je mohl ukázat studentům. Podle zákona za porušení pravidel pro nakládání s jadernými materiály mu hrozilo až pět let vězení.
Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová tehdy řekla, že „byly porušeny snad všechny možné předpisy, které v té věci platí“. Zároveň ale prohlásila, že její úřad k žádným sankcím nepřistoupí, protože Hezoučký „je dostatečně potrestán tou ostudou, kterou si způsobil“.
Mezitím jsme také mohli v roce 2007 vidět samu Danu Drábovou, když do České televize v rámci pořadu „Uvolněte se, prosím“ přinesla kus jaderné palivové tyče. Jen tak, z furiantství a prostě proto, že mohla. Potřebná povolení sama sobě jistě hladce vystavila.
…
Jan Beránek
7. dubna 2021
Deník Referendum
