Domobrana bojující guerillovým způsobem boje a obrana vlasti

[Daniel_]

Bví se Čech se Srbem, "Jak vy to u vás děláte, že vás nikdy nikdo neovládnul?"
Srb na to "No tak my, když na nás někdo zaútočí, tak i když porazí naší armádu, my pak vykopem ty pušky, co máme poschovávaný, a odejdem do hor a bojujem dokud zas neodtáhnou."
Čech "To je moc pěkný, škoda že u nás je to zakázaný."

[Daniel_]

Raguju na něco, co tys VLASTNORUČNĚ NAPSAL v úvodním příspěvku a najednou je to OT. Ty jsi mi nějaký srandista! Moje chyba, už to víckrát neudělám. Ještě že máme ty ignorlisty.

Líběj vodpustit, vážený pane, tak jsem se trochu zapomněl v tý snaze, aby se to tu nerozmělnilo v tu obvyklou diskusi o filozoficko etickejch otázkách, ale klidně si mě na ten ignore daj, určitě si to zas svou demagogickou drzost zasloužím.

[Roman.Kucera]

My hlavně nemáme ty hory, jako Srbové nebo Slováci.

[Daniel_]

My hlavně nemáme ty hory, jako Srbové nebo Slováci.

To nemáme. Proto bych se zaměřil na taktiku partyzánskýho boje ve městě a kulturní krajině. To první je v podstatě boj Rusů a Čečenců o Groznyj, to druhý rozebírá Guevara jako "Boj za nevýhodných podmínek". Pro oba případy, jak se zdá, se v praxi osvědčila malá a pohyblivá skupinka. Ten boj v horách není v principu boj v horách, je to boj v situaci, kdy má domobrana k dispozici bezpečný prostor, kde si může vybudovat nezávislý zázemí mimo dosah nepřítele, bezpečnou základnu.
Otázka je, zda by dneska v konfliktu s technicky vybavenou armádou skutečně hory nebo lesy jako úkryt fungovaly tak dobře, jako za Tita nebo Guevary. Dneska se partyzáni snaží spíš rozptýlit mezi obyvatelstvo okupované země.

[Jakub.Michalek]

Nějak mi uchází smysl této přestřelky. Ale možná vhodně ilustruje, jaké by byly nástroje obrany vlasti, tedy zejména prázdné řeči a podřízenost jakémukoliv okupantovi, který si to tu zabere. Tenhle přístup se mi rovněž hnusí. Myslím, že suverénní země, kterou chceme být, by měla mít nejen profesionální armádu začleněnou do mezinárodních struktur, ale i obranyschopné a připravené obyvatelstvo, které bude schopno s armádními složkami spolupracovat. Naše historické zkušenosti nás učí tomu, že armáda samotná nás neuchrání, že slabé duše posluhují a donášejí a že naopak stateční lidé bojují proti okupantovi, ať už je jím kdokoliv, a to i za cenu svých životů. Pochopitelně, že by stát měl utvořit takové podmínky, aby případný otevřený vzdor agresi či následný skrytý vzdor okupantovi byl co nejúspěšnější. Taková země je obranyschopná a sama o sobě odrazuje vnější agresi. Podle mého názoru je zcela legitimní diskuse o tom, jak mají být takové legislativní a společenské podmínky nastaveny.

Základní předpoklady jsou u muže např. dovednost zacházet s nejrozšířenějšími zbraněmi (včetně kybernetické bezpečnosti). U žen je to schopnost pečovat o raněné. (Pochopitelně to může být i naopak, to by mělo záležet na svobodné volbě člověka.) U všech je to pak schopnost orientovat se a pohybovat se v terénu, mít dobrou fyzickou kondici, základní informace o válečném právu, schopnost skrytě komunikovat a organizovat činnost (získat přístup ke zbraním a úkrytům, decentralizované partyzánské skupiny apod.). Zejména pak ovšem schopnost samostatně jednat a rozhodovat a nespoléhat se jen na nějakou oficiální armádu, politiky a pomoc z venčí. Lidé by měli být motivováni, aby splňovali tyto předpoklady a účastnili se pravidelných společných koordinačních výcviků. Ty by měla organizovat profesionální armáda nikoliv v duchu otravné vojny s šikanou, ale v duchu rovného zacházení a společného cíle. Je na diskusi, jak by taková motivace byla upravena, např. hrazeným výcvikem a daňovými úlevami, podobně jako u dárcovství krve.

Bohužel stát však postupuje zcela opačně. Nařizuje uchovávat všechny údaje o komunikaci, takže okupant by měl v mžiku přístup k informacím o všech sociálních vazbách a partyzána by vyhladil i s celým okruhem jeho blízkých. Stát nyní skuhrá, že se mu lidé nehlásí do záloh a pokud se hlásí, tak jsou tlustí, slabí nebo zcela nepoužitelní, ale nic nedělá pro to, aby se tato situace (která má pochopitelně dopad např. i do zdravotního pojištění) změnila. V neposlední řadě státní zakázky na obranné technologie se staly synonymem korupce a nejsou pod kontrolou občanů. Myslím, že tento přístup státu by se měl změnit. Mezinárodní právo a mezinárodní svazky jako Evropská unie vedly k tomu, že na našem území nepůsobí cizí mocnost a z mezinárodního a historického pohledu žijeme relativně bezpečně. To by však nemělo budit dojem, že to tak musí být navždy a že naše svoboda je zadarmo. Je sice pravda, že Česká republika nemá takové hory jako Švýcarsko, ale i tak by podle mého názoru byl výcvik dobrovolníků pro domobranu (širší než aktivní zálohy) přínosný.

[Daniel_]

Je sice pravda, že Česká republika nemá takové hory jako Švýcarsko, ale i tak by podle mého názoru byl výcvik dobrovolníků pro domobranu (širší než aktivní zálohy) přínosný.

Zvedls mi náladu, konečně někdo, kdo nepovažuje obranu vlastní země za něco trapnýho. Jen bych dodal:

1. Ty hory nepovažuju za podmínku nutnou, ani postačující. V současnosti je lepší terén město - za předpokladu, že obyvatelstvo je víceméně na straně domobrany. Třeba IRA (*) napadala britskou armádu celkem úspěšně ve městech i za situace, kdy místní nebyli zcela na jejich straně, ale dokázali se rychle rozptýlit a měli výborně zorganizovaný systém podpory a přesunů. V každém případě, máme podmínky, jaké máme, takže se snažme, jak ostatně píšeš, přizpůsobit těm podmínkám, a nepovažujme je za výmluvu proto nic nedělat - "kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod".

2. Domobranu, o níž píšu, nepovažuju za aktivní zálohy. Aktivní zálohy jsou v podstatě armáda, jak už i sám název napovídá, se vším všudy, organizací, stylem boje, vybavením. Domobrana v tom partyzánském stylu by měla být jinak vycvičená, jinak organizovaná, jinak vybavená a především by měla jinak bojovat.

(*) až se to tu trochu vytříbí, a přijde čas na úvahy o provedení, dovolím si sem tam zmínit i teroristický skupiny, protože prakticky vzato fungují za podmínek, za kterých by fungoval odbojář či partyzán na nepřítelem obsazeným území

[Marek.Dluhos]

Vážení - aktuální (z 29.12), jasnou a empiricky ověřenou odpověď na celé téma tohoto fóra máte zde (a Afgánistán nejsou jen hory - podle mne je zásadní stav ducha a víra obyvatelstva):

Zvítězili jsme, hlásí Taliban poté, co Západ ukončil afghánské tažení

http://zpravy.idnes.cz/porazili-jsme-na ... anicni_fer

[fox.of.fire]

suverénní země, kterou chceme být,

A kdo? "My, Jakub Michalek", nebo "my, Piratska strana" ? A v pripade druhe moznosti - kde to mate v programu?

kdo nepovažuje obranu vlastní země za něco trapnýho.

https://www.youtube.com/watch?v=-evIyrrjTTY

[Pavel.Moravec]

Ale pokud měla ta otázka "kdo je nepřítel" technickej smysl, pak odpověď zní: regulérní tradičně vyzbrojená, vycvičená a organizovaná armáda cizího státu, co chce okupovat tvoji zemi pod libovolnou záminkou. Přesně proti této formě ohrožení se totiž má teoreticky zavádět branná povinnost.

Díváš se příliš do minulosti. Budoucí války nebudou ani tak o tancích, pěchotních divizích apod., ale mnohem více asymetrické, vedené buď s velkou leteckou podporou (ala USA) nebo naopak "podvrhově" kdy se vojáci budou maskovat za humanitární pracovníky (Rusové na Krymu a východní Ukrajině). O kyberválce ani nemluvě (Stuxnet). Jak v takových válkách může BFD (blbý Franta domobranec, po vzoru BFU=blbý Franta uživatel) něco zmoci?

Co zmůže průměrný člověk proti dronům, fake humanit.pracovníkům, nočnímu vidění,.. a jánevím jaké technice, kterou disponuje moderní profesionální armáda, ale průměrný domobranec o ní nemá ani páru?

Jako pokud si někdo chce hrát (za svoje peníze) na vojáčky, jednou za čas si zastřílet ze samopalu a nosit placku "člen domobranecké legie", klidně. Ať armáda za malý peníz umožní takovou podporu loajality, sounáležitosti a vlastenectví některých obyvatel. Ale pochybuji, že by měl domobranec v moderní válce velkou šanci na úspěch.

(i třeba v tom Afghánistánu je Al Kaida dosti organizována, s těžkou municí atd. na což domobrana nemá, a hlavně tam mají strašnou výhodu v členitém horském prostředí. Na rozdíl od naší české placky obklopené malými kopečky ala Sněžka)

[Marek.Dluhos]

(i třeba v tom Afghánistánu je Al Kaida dosti organizována, s těžkou municí atd. na což domobrana nemá, a hlavně tam mají strašnou výhodu v členitém horském prostředí. Na rozdíl od naší české placky obklopené malými kopečky ala Sněžka)

Vážení,

Slova o tom, že ČR nemá "členité horské prostředí" je opakovanou reakcí mnoha defétistů a již předzjednaných kolaborantů na situaci ČR.

Za. 1. Porovnejme si "vysokohorskou situaci Afgánistánu" a situaci v Tibetu před jeho obsazením Číňany a v jeho průběhu! Tibet podle mne měl a má mnohem vhodnější podmínky k obraně než Afgánistán! Jenže "víra" a s ní spojený systém vlády v Tibetu způsobil takovou korumpovatelnost jejich politiků, že cesty které se daly bránit s pár vojáky vydali jejich zkorumpovaní velitelé Číňanům a mužstvo obětovali, sklady zbraní pro tuto obranu nechali tito velitelé sami vyhodit do vzduchu ještě před příchodem Číňanů se slovy "aby nepadly do rukou nepřítele" a vojákům kterým zbraně zůstaly přikázali aby je hodili do propastí "aby neprovokovali nepřítele"! Pak se tito vedoucí představitelé vesele objevili v čínských vládních orgánech. Nepřipomíná Vám to něco! Jestliže nám budou tuto filosofii očkovat další roky lidé, o nichž je nám všem jasné, že jak jednou naši zemi vydali (a vydají zase Rusům), tak ji v případě zase jiném vydají jako v roce 1938 na "Západ". A budou rádi za vládní funkce pod okupačním režimem jako po 1938, 1968 atd.-myslím jména těch lidí si dosadíme všichni sami jedna dvě.

Takže základem efektivní obrany je životní filosofie obyvatelstva včetně nejvyššího vedení! Již rozdělení státu Československa v zájmu cizích mocností a místních mafií (kde bychom těch vysokohorských štítů měli na Slovensku více) ukázalo, že obranyschopnost naší země a obyvatelstva je pro mnoho našich předních představitelů (u kterých znovu nestíháme sledovat, kteří si více jezdí pro pokyny do Washingtonu a kteří do Moskvy) tou poslední prioritou. A samozřejmě i toto bylo umožněno naprostou neschopností obyvatelstva vnímat obranyschopnost státu, kterému by věřili a v jehož systému by chtěli žít jako jasnou prioritu.

S čímž je i spojeno to, proč tolik lidí v ČR jak mladých tak starých hovoří o odmítání povinné vojny a i na dobrovolnictví se dívá s podezřením, protože jen málokdo se ztotožňuje s vývojem této země nejen po 1948 a 1968, ale i 1989 do tohoto mafiánského kapitalismu, u kterého nevidí rozdíl, zda by se jim nežilo stejně či lépe klidně znovu pod okupací Němci, Američany nebo Rusy...