Ahoj
Budu emotivní, protože taková prostě jsem. Upozorňuji na to předem, pokud by s tím měl někdo problém , nemusí můj příspěvek číst
Nepřijde mi košer,když se o důležitých věcech , které se dějí okolo PIrátů, dozvídám formou šuškandy. Ještě více mi nepřijde košer, když se o takových věcech dozvídám z medií. Případ kauzy JCD je přesně tato situace. Dostala jsem se do pasti, protože ve své podstatě vůbec nevím,kde je pravda. Jedna a tatáž věc se ke mě dostala z různých míst, z různých pohledů, od různých lidí, což sebou samozřejmě nese vždy punc neobjektivity. S dovolením bych z pozice KoDo, neboli člověka, který je v neustálém kontaktu s lidmi jak ve straně, tak zvenčí, měla vědět, jaký je skutečný status věci. Z pozice Pirátky, která vždycky byla loajální a často až nekritická - pořád jsou tu lidi, za které bych dýchala - bych skutečný stav věci ráda znala ještě víc. Upřímně -já se v tom ztrácím. A mám dojem, že nejsem sama. Tím , že zřejmě ani další nedostali všechny informace, vzniká situace, kdy je ani nemůžeme předávat dál. Před malým okamžikem jsem si přečetla status našeho kolegy na komunále, který utěšuje voliče tím, že "vlastně o nic nejde a nic nebylo potřeba do lobbo kontaktů uvádět " , do toho jiný kolega vidí celou kauzu přesně opačně a hřímá hromy blesky. Uprostřed toho je upřímná snaha našeho MO vydávat taková prohlášení, která by nezpůsobovala další mediální potíže. Ale ve vší úctě - to je přesně ta poloha, kdy se snažíme problémy zametat pod koberec a neřešit je. Ani jedna z výše popsaných cest mi není vlastní.
Ano, mám volbu - celé věci se prostě nevěnovat, vypustit ji, nečíst tady forum, dělat svou práci a držet ústa. Věřte, že se snažím. Ale nejde mi to úplně.
Za poslední týdny jsem u Pirátů zaznamenala tolik věcí, kterou mou důvěrou v ně... ve vás...v nás.. otřásly a to je přesně moment, který jsem si nikdy nepřála zažít. Považuju se za "starou Pirátku", srdcařku, věřím ve svobodu, otevřenost, loajalitu, spolupráci , v dobré úmysly, které Piráti mají. Byť vím, že tyhle hodnoty nejsou vlastní úplně všem, které potkávám, přesto si pořád myslím, že těch srdcařů je většina. Nyní mám dojem, že moje víra je velmi naivní a tohle zjištění mi trochu podlomilo nohy.
A nějak se mi nechce zavírat oči před tím " o čem se šušká"
Podivná výběrová řízení s již předem známým vítězem, nebo jinak ovlivňovaná, šuškandy typu " před tímhle nebo touhle se o tom nemluví " , neřešený a odsouvaný problém se zoufale poddimenzovaným Personálním odborem, nulová práce s lidmi na placených i neplacených pozicích, nekompetentní lidé na řídících pozicích, zbavování se schopných lidí na různých pozicích napříč stranou, nulová sebereflexe lidí na řídících pozicích, tendence vybudovat ze strany "devadesátkový" korporát, problémy v dalších odborech... a mnoho jiného. Co mě ale mrzí nejvíc je ono pokrytectví, které nad tím vším visí.
My jsme stranou otevřenou - ale otevřené máme jenom jedno oko. První stránku knihy, přičemž do té druhé stránky už nemá přístup každý, třetí si přečte jenom hrstka a tak dál a tak...a celou knihu může číst nejspíš jen jediný člověk. A od toho všeho se odvíjí veškeré naše konání a bohužel nyní i vazby, které máme mezi sebou.
Nemyslím si a ani to nečekám, že by sem zúčastněné strany měly napsat svá vyjádření k výše uvedené kauze a k dalšímu,co tomu následovalo. Nikoliv proto, že jim to Honza Hora nedoporučil,ale proto, že ví, že by to bylo další sousto pro bulvár, který se na to jen třese. Takže za mě je to rozumné. Ale velmi bych uvítala, kdyby zúčastněné strany našly formu, jakou členům řeknou, jaká je skutečně realita. Velmi bych uvítala sebereflexi a velmi bych uvítala ,kdybychom si všichni vytáhli hlavu z prdele a přestali si hrát na hrdiny, kteří spasí svět, když máme sami máslo na hlavě.
Navzdory problémům, které máme, se snažíme oslovovat další lidi pro spolupráci. Hledáme nové Piráty, děláme náborové kampaně. To je skvělý krok, protože realita je taková, že nám kapacita našich sil došla a lidi prostě nemáme. Ale ve vší úctě - do tohoto sociopatického prostředí, které tu momentálně vytváříme, se nám lidi s nadšením nepohrnou. I toto mějme prosím na paměti.
Díky všem,kdo přečetli
Nuna