Swarmwise - Rick Falkvinge
Kapitola 6
K čertu s demokracií, máme úkol od boha
Hejno musí mít mechanizmy na řešení sporů, rozhodování a kulturu odměn. Dosáhnout se toho dá mnoha způsoby. Tradiční hlasovací demokracie je jedním z nejhorších.
Snadno si všimneme, že v libovolné organizaci chce někdo čas od času omezit, co v té organizaci smí dělat někdo jiný. Tím vzniká spor. Obecně lze takovou situaci vyřešit čtyřmi způsoby.
Můžete říct, že v hejnu nikdo nemá právo omezovat, co smí dělat někdo jiný. To je správné uvažování v duchu hejna, alespoň pokud se nebavíme o nedostatkových zdrojích. (Když jde o peníze, pokud hejno nějaké má, nějaké rozhodnutí se udělat musí.)
Nebo také můžete určit, že 51 procent hejna má právo poroučet 49 procentům hejna, což je varianta schůze a hlasování. To je nejen v rozporu s uvažováním v duchu hejna, ale navíc to místo kultury volnosti jednat vytváří kulturu strachu z prohry. Nebo se také můžete rozhodnout pro princip, že někdo konkrétní bude mít poslední slovo. Vládnout ostatním na základě pověření je nejen naprostým opakem uvažování v duchu hejna, ale hlavně to ani nefunguje, protože lidé jsou dobrovolníci a upřímně, budou si dělat, co se jim zachce.
Nebo na závěr můžete říct, že každý má nad rozhodnutím právo veta. Přestože tím vzniká dost složitý problém určení hranice, kdo všechno se počítá do skupiny „každý“, po jeho vyřešení je to jeden z nejvstřícnějších způsobů, jak dobrovolníky vtáhnout do dění. Bohužel funguje dobře jen pro menší skupinky (30 lidí a méně).
Podívejme se na každý z těchto čtyř mechanizmů.
Nejprve vyřaďme vládnutí na základě pověření jako neefektivní. Hejno takto nefunguje a z vás (nebo jiných rozhodovatelů) by to udělalo brzdu všeho, co hejno potřebuje dělat, čímž by hejno přišlo o výhody rychlosti, důvěry a škálování. Navíc tu předpokládáme, že ta komandovaná osoba uznává vaše pověření, k čemuž jako svobodný dobrovolník nemá sebemenší důvod.
To nás přivádí k dalšímu způsobu řešení sporů, hlasování. Vnitřní demokracie je často vychvalována až do nebes, protože zvoleným rozhodovatelům zajišťuje legitimitu. To platí pro státní správu, a na takové úrovni je to nezbytné: když občané své zákonodárce nepovažují za legitimní, vzniká tím situace, která může dopadnout dost nehezky. Demokracie nikdy nebyla favorizovanou volbou pro státní ústavu kvůli tomu, že by do čela státu dokázala přivést ty nejlepší a nejmoudřejší manažery, ale protože je v ní nejjednodušší odstavit katastrofální manažery a protože v prostředí, kde všichni občané bez výjimky podléhají státním pravidlům, dodává legitimitu výsledku volby manažera.
Jenže legitimita v hejnu je značně odlišná od legitimity ve státní správě. Lidé se nemohou reálně rozhodnout nebýt v žádném státě, ale mohou se sami rozhodnout, jestli budou součástí hejna, nebo ne. Proto legitimita rozhodování v hejnu vychází z faktu, že se lidé sami dobrovolně rozhodli stát se součástí hejna se všemi hodnotami s tím spojenými.
Proto máme volnost zaměřit se na mechanizmy řešení sporů, které hejnu jako celku přinesou největší potenciál k dosažení cílů. Aby hejno fungovalo, lidé musejí mít radost, že jsou jeho součástí. Je potřeba, aby se všichni cítili jako vítězové, že se své osobní cíle rozhodli naplnit prostřednictvím hejna, místo aby zůstali stát mimo.
Tím se dostáváme k důležitému klíčovému postřehu:
Proces hlasování vytváří poražené.
Poražení lidé nemají radost.
Šťastní lidé jsou produktivní, energičtí a jsou z nich dobří aktivisté. Proto chceme mít lidi šťastné.
Hlasování vytváří poražené a poražení jsou nespokojenými aktivisty, kteří ztratí chuť do práce. Nehlasujte.
Co se týče tradiční vnitřní demokracie, což je nebezpečně snadné řešení jakéhokoliv sporu, jsou s ní spojené zásadní nevýhody a vedlejší efekty, které je třeba znát. Lidé, kteří očekávají proces hlasování, se připravují na možnost prohry — takže se jejich motivací místo radosti z budování hejna, které bude prosazovat jejich osobní cíle, stane strach z osobní prohry.
Takovéto pokřivení motivace v případě hlasování způsobí, že se tito aktivisté budou chovat úplně jinak, než kdyby jim záleželo jen na hlavních cílech hejna. Jednotlivce to zatlačí do značně defenzivních postojů, což je pro fungování hejna škodlivé. Proč se to děje, si řekneme později.
Tedy ve výsledku jsou dva dobré způsoby, jak spor v hejnu vyřešit.
Ten první je organizační a znamená to, že od začátku vyloučíte možnost jednoho člověka určovat, co smí dělat někdo jiný. Nikdo nemůže ostatním říkat, co mají dělat. To je v hejnu pravidlem. Někteří lidé tomu říkají „dříčokracie“.
Druhý efektivní způsob je konsensuální rozhodovací proces, kde každý má nad vybranou cestou vpřed právo veta. Tento způsob je mnohem nákladnější, ale dá se (a měl by se) používat ve vzácných a pečlivě vybraných případech, kdy je zainteresovaných osob jen hrstka — typicky 30 nebo méně. Buďte ale opatrní se zaváděním konsensuálního rozhodování jako organizační povinnosti — vaši protivníci pak mohou hejno snadno paralyzovat tím, že do skupiny propašují jednoho člověka, který bude vetovat každé důležité rozhodnutí.
Až hejnu vysvětlíte, že používáme tyto dva způsoby řešení sporů, někteří budou přesto namítat, že vnitřní demokracie a hlasování dodává rozhodování legitimitu. Jenže tohle tvrzení stojí a padá s jedním důležitým předpokladem: že kolektiv dělá lepší rozhodnutí než jednotliví aktivisté. A jak jsme si již ukázali, organizace v podobě hejna spoléhá na pravý opak.
Hodnoty, které v hejnu chceme, jsou začlenění, rozmanitost a volnost jednat. Jenže když o něčem hlasujeme, tak tím menšinu omezujeme — nedáváme jí volnost. Dovolujeme 51% většině rozhodnout, co 49% menšina nesmí dělat, věci, které by podle té 49% menšiny pomohly prosadit cíle hejna. Proto je to těžce demoralizující. Navíc omezujeme rozmanitost, protože hejno by mohlo potřebovat, aby těch bláznivých 5 procent aktivistů uspělo ve velmi speciálním společenském prostředí, kterému rozumějí jen oni, a vytvořili tak výbušnou směs různých společenských skupin spolupracujících na úspěšném splnění hlavního cíle hejna. Hlasování jako koncept tuto cestu k úspěchu uzavírá a blokuje. A konečně, hejno je legitimní pouze protože každému jednotlivci umožňuje zapojit se podle svých vlastních představ, aby pomohl prosadit cíle hejna.
Tedy v organizaci ve formě hejna je „demokratická legitimita“ protimluvem. Proces hlasování aktivně snižuje legitimitu rozhodování a účasti, takže byste se mu měli co nejvíce vyhýbat.
...