...Jediný, kdo zřejmě pochopil, že bydlení je téma, jsou piráti.
22 May 2018 Hospodářské noviny Julie Hrstková
NEMÁTE BYDLENÍ? VĚTŠINĚ POLITIKŮ JE TO ZJEVNĚ JEDNO
Bydlení politiky až na výjimky nezajímá, a pokud ano, tak většinou jen v souvislosti se zneužíváním sociálních dávek.
Ceny bytů za posledních pět let vystoupaly v mnoha lokalitách o 40 procent, nejrychleji ze všech zemí Evropské unie. V hlavním městě se průměrná cena nového bytu blíží ke 100 tisícům za metr čtvereční. Centrální banka i ekonomové varují před vytvořením bubliny na trhu. To ale nijak nepomáhá těm, kteří chtějí bydlet – nikoliv v luxusu, v centru, ale prostě kdekoliv. Ani při slušném zaměstnání však nemají za co. Bydlení zdražuje rychleji, než rostou mzdy. Paradoxní je, že reálná politická odezva je minimální. Bydlení politiky až na výjimky nezajímá, a pokud ano, tak většinou v souvislosti se zneužíváním sociálních dávek.
X-tá novela stavebního zákona, která platí od ledna a měla celý proces zjednodušit, nevyřešila nic. Vyřídit stavební povolení trvá v Česku v průměru 247 dní. Není výjimkou, že developeři shánějí všechna potřebná razítka přes rok. Jediné, co novela stavebního zákona přinesla, je volání po novém, lepším zákoně, jehož vytvoření ovšem bude trvat dalších pár let.
Samostatnou kapitolou je Praha, kde ceny rostou nejvíc a kde se také soustřeďuje poptávka. V hlavním městě stavby povoluje 22 stavebních úřadů, přičemž každý vyžaduje něco jiného. Jednotná metodika neexistuje. Způsobů, jak zkomplikovat developerům život, jsou oproti tomu tisíce. Těžko se divit, že se počet nově vydaných stavebních povolení limitně blíží nule.
Sociální bydlení je úplně passé. Zákon o něm, který připravovala Sobotkova vláda, shodili poslanci. Politici nenašli shodu, kdo by měl vlastně v takových bytech bydlet a kdo by o tom měl rozhodovat. Jediným výsledkem je, že se bude připravovat nový a lepší zákon. Jen jej místo ministerstva práce a sociálních věcí bude mít pod patronací ministerstvo pro místní rozvoj. To už mělo zákon připravit před 10 lety, ale nějak se k tomu nedostalo. Ten nový by měl platit už od roku 2021 – aspoň podle plánů vlády Andreje Babiše v demisi. Kdo sleduje zhruba dvacetiletou debatu na téma potřebnosti sociálního bydlení, optimismu rozhodně nepropadá.
Reálné počiny v oblasti bydlení tak zůstávají dva. Za prvé je tady návrh ministerstva práce, který zpřísňuje podmínky pro výplatu dávek, čímž se ztíží přístup k bydlení některým sociálním skupinám. To ale asi nevadí, cílem je omezit zneužívání. Pokud někdo nebude bydlet, bude to zřejmě jen nechtěný „vedlejší efekt“.
Za druhé jsou na stole změny, které připravuje Státní fond rozvoje bydlení. Po mnoha letech podpory, o kterou skoro nikdo neměl zájem – fond nekonkuroval ani cenou půjčky, ani její velikostí –, chce nabídku vylepšit. Očekávaná miliarda, která má jít na podporu bydlení, je ovšem oproti 200 miliardám, které ročně půjčí hypoteční banky, pouhou kapkou, která nemůže ovlivnit ani ceny, ani dostupnost. Navíc má být nový program nastavený především na podporu bydlení na venkově, přičemž problémy s dostupností a cenou bydlení mají velká města. Představa, že se mladí budou houfně stěhovat kamsi do „kotěhůlek“, kde není ani dopravní spojení, ani práce, je mimo. Možná, že politici chtějí zabydlet venkov, ale tudy cesta nevede.
Jediný, kdo zřejmě pochopil, že bydlení je téma, jsou piráti. Ti odstartovali kampaň pro senátní a komunální volby slovy, že budou usilovat o to, aby se podařilo snížit ceny bytů, které jsou podle nich astronomické. S jistou skepsí lze ale pohlížet na to, kterak toho chtějí dokázat. Návrh, který zatrhne krátkodobý pronájem prostřednictvím Airbnb, se týká především bytů v centru, jejichž cena neklesne ani po zákazu, i kdyby se jej skutečně podařilo prosadit. Návrh, který by dal sousedům možnost „zarazit pronájem“, zase rychle narazí na ty, kteří hájí svobodu za každou cenu. Snížit cenu bytů pak piráti chtějí především výstavbou bytů nových, ovšem tady se opět ocitáme v začarovaném kruhu spletitých stavebních předpisů, územních rozhodnutí a nesmyslných zákonů.
Právo na bydlení je základním lidským právem, ovšem o ceně neříká nic. Jediný, kdo zatím s cenami dokázal skutečně pohnout, byla krize. Což ovšem není medicína, kterou bychom měli vyhlížet s nadějí.
