5G Zeman
Prezident vyhrotil politickou krizi, kterou předtím vyvolal
https://www.respekt.cz/tydenik/2019/28/ ... eId=100408
Marek Švehla
7. 7. 2019
Čím víc je Zemana, tím víc je ústavní krize. Tohle pravidlo českého prezidentství platí od počátku – a teď je Zemana opravdu hodně. Na konci jara prezident odmítl plnit svou ústavní povinnost a odvolat ministra kultury, kterého už jeho domovská ČSSD ve vládě nechce. Situace se nezměnila ani po schůzce premiéra Andreje Babiše a šéfa sociální demokracie Jana Hamáčka s prezidentem minulý týden. Hned po odchodu od Zemana Hamáček prohlásil, že ve vedení ČSSD navrhne hlasovat o odchodu z vlády. Co bude dál, pokud se tak stane?
Dvě možnosti
V případě pádu vlády se rýsují pouze dvě možnosti, jak pokračovat.
Babiš může svoji vládu doplnit o lidi vybrané prezidentem Zemanem a při hlasování o důvěře získat podporu poslanců Okamurovy SPD. Taková vláda by ještě více posílila vliv prezidenta a mohla plnit jeho dlouhodobé požadavky, především uzavřít dohodu o stavbě dalších atomových reaktorů s ruskými firmami, pustit čínskou firmu Huawei do zavádění zdejší 5G sítě nebo spustit přípravu kanálu Labe–Dunaj.
Vláda postavená na spolupráci Babiše a Zemana by zřejmě také zkomplikovala českou pozici v rámci Evropské unie. Dá se očekávat, že by smetla ze stolu výhrady Evropské komise vůči Babišovu střetu zájmů a podnikla by kroky k omezení nezávislosti české justice. Babišovo trestní stíhání za Čapí hnízdo by mohla vyřešit prezidentská amnestie.
Babiš ovšem prohlásil, že s Okamurou pro vládní spolupráci nepočítá, musel by tedy pod tlakem okolností změnit názor, což samozřejmě není vyloučené.
Druhá možnost, která se teoreticky nabízí, vychází ze spolupráce s pravicovou opozicí. Andrej Babiš by se vzdal premiérské pozice, přenechal by ji někomu ze svých stranických kolegů či kolegyň, kteří by pak sestavili vládu ANO bez svého předsedy.
Tu by pak svým odchodem ze sálu před hlasováním podržela pravicová opozice, případně Piráti, a umožnili tak její fungování. Babiš jistě není jedinou překážkou naplnění této varianty, taková vláda ANO by musela vyjít vstříc opozici programově. Možná by se pravice dožadovala omezení EET nebo snížení schodku státního rozpočtu. ANO už ale muselo dělat programové ústupky sociální demokracii a komunistům, má je tedy vyzkoušené. Problém tohoto scénáře je, že Babiš zatím nikdy slovně nepřipustil, že by o podobném úkroku stranou uvažoval. Naopak říkal, že pro ANO nepřipadá jiný premiér v úvahu.
Držet pravidla
Sáhnou tedy strany po předčasných volbách? Není to tak jisté. Babišovo ANO sice vede všechny předvolební průzkumy s výrazným náskokem a zdá se, že by mu brzké volby neměly činit problém. V systému poměrného zastoupení, kde se tvoří koaliční kabinety, ovšem ani jasné vítězství nemusí k vládě stačit. Babiš potřebuje, aby i jeho budoucí koaliční partneři uspěli, a v tom může být problém. Babiš sice od minulých voleb navýšil popularitu svého hnutí, dál ale snížil svůj koaliční potenciál. Ten se sice naplno ukáže až po volbách, podle současného chování opozice je však prakticky nemožné, že by se po příštích volbách hrnula do vlády s mužem, s nímž odmítla vládnout před dvěma lety a který od té doby své osobní problémy – sahající od těch trestněprávních až po velký střet zájmů – prohloubil.
Navíc předčasné volby by se daly uspořádat nejdříve v září. V té době ovšem může justice podat na Babiše žalobu kvůli Čapímu hnízdu a poslat jeho případ k soudu. Může tedy nastat situace, kdy ANO, komunisti a Okamura nedají dohromady většinu. Pro Babiše je naopak výhodná dnešní situace, kdy vládne s ČSSD a k dispozici má i hlasy SPD.
Předčasné volby nejsou žádnou výhrou ani pro sociální demokracii, která se nachází v těžké politické defenzivě.
Staří lidé hromadně volí ANO, mladí s levicovými názory přecházejí k Pirátům, zatímco ČSSD v jejich očích nemá co nabídnout. Během osmi let spadly voličské preference sociálních demokratů z třiceti na nějakých osm procent. V evropských volbách nepřekročili hranici nutnou pro vstup do unijního parlamentu a nikdo neví, jestli se něco takového nebude opakovat při zdejších parlamentních volbách.
Navíc sociální demokracie je pod těžkým tlakem prezidenta, s nímž si neví rady. Důvodem mimo jiné je, že tradiční voliči sociální demokracie nemají konflikt se Zemanem rádi. Přitom prezidentovo chování je za hranicí otevřené politické šikany, a pokud se sociální demokracie nebude bránit, ztratí poslední zbytky důstojnosti a vypadne z parlamentu.
To však zdaleka neznamená, že z takového vývoje bude těžit dnešní opozice. Miloš Zeman likviduje ústavní pravidla a nikdo neví, kde se zastaví. I kdyby v příštích volbách Babiš s komunisty i Okamurou prohráli a na vládě se dohodly tzv. demokratické strany, Zeman může pověřit sestavením vlády někoho úplně jiného a držet jej pak bez důvěry parlamentu u moci, jako to udělal s Rusnokovým kabinetem.
Vývoj ukazuje, že ustupovat Zemanovi k ničemu konstruktivnímu nevede. Je třeba využít všech možností a jít s ním do konfliktu, například ústavní žalobou nebo osekáním rozpočtu prezidentské kanceláře. Tím se pokusit držet při životě pravidla, na nichž je zdejší demokracie postavená a bez nichž padne.
Babiš zaženeme do nory. Ostatní jeho figurky zůstanou a budou Babišem ovládané. A nezmění se nic. Michálek se už třese na korýtko. Povlâdne klidně s marťany. 
Když budou problémy, vymluvíme se na Agrofert. Však z Prahy to máme natrénované. 
.
To je Ivan fakt tak blbej, že věří ve vymahatelnost takových podmínek? 
