Být hulvát není moc vhodný cíl.
Jsem psychiatrička, a pracuji s drogově závislými, jsem dost empatická, ale já opravuji hardware, o software a filmware se u mých pacientů pak starají kolegové (ambulantní psychologové). Já také nejsem náročná, ale slušné bydlení, kvalitní strava pro děti a možnost jejich kulturního vyžití (od knih přes kroužky až po cestování) prostě nějaké peníze spolkne.
Život ve vlastních myšlenkách je smysluplný, ale člověk by neměl být zaměřen pouze jedním jediným směrem. U švédského stolu se hlupák napce masem, chytrý si vezme od každého trošku.
Vidíte pro mě oba mají stejnou hodnotu, protože jsou to oba lidi a oba mají právo si žít život tak jak chtějí, pokud s tím neomezujou někoho jiného.
--- To mají, nepochybně, pane Ketnere. Ale musí do toho soukolí něco odvést. Vadí mi, zejména u mladých lidí, když plivou na společnost, co jim dala vzdělání z daní jiných, lékařskou péči, právní ochranu a podobně. Můžete poukázat na plno děr v tomto systému, ale zkuste si zajet o pár zemí na východ, a tam teprve poznáte, co je to nekvalitní stát. A taková Afrika, to je ještě daleko větší průšvih.
Nekousej ruku, co tě krmí, a to ani v případě, když tě krmí chlebem s máslem, a ambrózii si nechává pro sebe.
Rozepíšu odděleně komzumní společnost: jak byste, ale pak, zajistil, že se soukolí ekonomiky nezastaví? I mě vadí vydávání zdrojů na výrobu nesmyslů, ale jak zajistit cirkulaci peněz a práce, kdyby takovéto nesmysly nevznikaly? Znám plno lidí, co by se bez denní dávky TV Nova, Blesku, a koupě nějakého předraženého nesmyslu cítili prázdní, a vůbec by neviděli důvod, proč pracovat. BNW rozhodně není něčím, co chci zažít, je však otázka, zda to nebude jakýsi nutný mezičlánek, který provizorně zajistí fungování společnosti.
Protože myslet si, že každý má kapacitu na to myslet, a preferovat kvalitní myšlenky před nekvalitním kšuntem je velice utopická.