Re: Pozornosti hodné knihy
Jiří Padevět - "Kronika protektorátu"
nakl. Academia, 2021
Jiří Padevět - "Kronika protektorátu"
nakl. Academia, 2021
Vlastimil.Bednarik píše: ↑06 říj 2021, 22:11Jiří Padevět - "Kronika protektorátu"
nakl. Academia, 2021
Na Padevěta pozor - je to spíš dojmolog (a naživo ochotník) než historik.
Sáhni po Vojtěchu Kynclovi https://www.databazeknih.cz/vydane-knih ... kyncl-9509
Protektorát je jeho hlavní období výzkumu a dokáže v něm přinášet nové poznatky (ačkoliv na něj pak mainstream uspořádá hon na čarodějnice viz např. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/30 ... orik-kyncl )
vychází neobyčejná kniha předního slovenského spisovatele Jozefa Banáše, Jsem Baťa, dokážu to!
„Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme pokládat za své soukromé vlastnictví, protože jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jen zapůjčen s povinností předat ho potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Proto mají naši vrstevníci a ještě naše potomstvo právo žádat vyúčtování našeho života.“ (T. Baťa z knihy slovenského autora J. Banáše)
https://noveslovo.sk/node/102966
Stanislaw Lem - "Návrat z hvězd"
... je to kniha poměrně "starší" (1962), scifi, ale žádná střílečka, žádný gakaktický impéria a zubaté žravé potvory.
Jen "zajímavý problém" - lidstvo bylo očkováno, tzv. "betrizace" s cílem odstranit násilí, což se povedlo.
Vedlejším účinkem však byla ztráta zvídavosti, riskování, objevování nového..., změna chování, zpohodlnění.
...a tak, kdo ještě čtete, až bude venku nevlídně, mrkněte na to.
Opraveny pouze překlepy...
Zdravim
Karel Čapek: Bílá nemoc = doktor Galen + Diktátor.
Stanek
Eva Hahnová - DLOUHÉ STÍNY PŘEDSUDKŮ (academia 2015)... podařilo se mi tuto nesehnatelnou knihu sehnat. Doporučuji všem nejen jako klíč k historickým událostem, ale i k pochopení, že bez emancipované vlády, které jediný zájem bude reprezentovat dolních 10 milionů obyvatel Česka, nám žádné štěstí v EU do klína nespadne. Předsudky vůči Čechům jsou v Západní Evropě od husitských válek silně zakořeněné a také rozdělení společnosti inscenované (nyní opět opěvovanou) katolickou církví a šlechtou (Schwarzenbergové...) tady bylo všudypřítomné od Bílé hory.
Petr Čornej - "Husitská revoluce"
Nakl. Paseka, 2021
František Koukolík - "Bulšit"
Nakl. Galén, 2021
Přidám tady knihu, která by mohla některé zaujmout. Myslím, že stojí rozhodně za přečtení a zamyšlení
Urbinati Nadia: Znetvořená demokracie: Mínění, pravda a lid
Odkazy na recenze
https://www.academia.edu/41725111/Nadia ... ok_review_
https://www.advojka.cz/archiv/2019/8/eroze-demokracie
povinná četba pro Pražáky aj. velkoměšťáky
Česká jízda (2021,Info.cz), Vratislav Dostá (novinář Info.cz)
https://a2larm.cz/2021/12/mluvme-mene-o ... ar-dostal/
Rozhovor o tom, jak pro reportážní knihu objel všech 13 regionů, ve kterých navštívil periferii společnosti.
Dan Prokop v doslovu knihy zmiňuje, že v Česku je oproti Polsku, Rumunsku a Slovensku relativně nízký počet lidí žijících na venkově. Je to asi 25 procent populace. Spor mezi městy a venkovem tu tedy asi nebude tak intenzivní jako tam…
Podle mě je to spíš spor mezi centrem a periferií. Mám dojem, že někdy po roce 2010 spolu s úpadkem tradičních stran začal ustupovat taky do té doby dominantní pravo-levý konflikt. A uvolněný prostor vyplnily protestní a populistické strany. Když si sečteme preference pro Andreje Babiše, SPD, Piráty a STAN, což jsou strany, které před rokem 2010 buď neexistovaly, nebo nebyly v Poslanecké sněmovně, jejich součet je výrazně vyšší než součet hlasů pro strany fungující od devadesátek. To samozřejmě něco signalizuje. Dominantním konfliktem je nyní spíše spor mezi novými protestními hnutími a tradičními politickými stranami, a to na ose centrum versus periferie. Ten konflikt může být samozřejmě taky kulturní, svou roli v něm hraje i vzdělání a podobně.
Dan Prokop v doslovu mluví o „Marshallově plánu pro české regiony“. O tomto tématu se často mluví, ale skoro nic se v této věci nedělá. Proč?
Dříve nebo později to někdo bude muset řešit. Týká se to obrovské masy lidí a zároveň také obrovské masy potenciálních voličů. A není tak úplně jedno, jestli se toho chopí tradiční levice, nějaká nová levice, STAN, lidovci, populisté, anebo dokonce extremisté. Zatím se to ale nikomu nedaří promítnout do politické praxe. Je to částečně dáno také situací politiků, kteří operují převážně v Praze. A tam – v malostranských palácích – se jim ta optika prostě časem pokřiví, přestože třeba i pocházejí z těch postižených regionů a malých měst. Dělám sněmovního reportéra, vidím to tam pravidelně. Mají tam kompletní servis, po ruce mají novináře, kteří jim zpravidla tlačí pražská témata. Tito politici mají najednou pocit, že jsou vidět, že je o ně mediální zájem, že jsou v záři reflektorů. Silně se to ale míjí s tím, co řeší většina lidí v této zemi, tedy ti, kteří žijí mimo metropole. A když to vidíme z té druhé perspektivy, projevuje se to ve ztrátě důvěry lidí ve vysokou politiku, ale také v média. Jejich životy se prostě stále méně protínají s tím, o čem média referují.