dnešní Právo (komentář to nepotřebuje)
Pirátská loď uvízla na politické mělčině
Nedávná senzace německé scény se už zabývá především sama sebou * Zklamaní příznivci se odvracejí
Ani ne rok stačil německým pirátům na dokonalou, takřka ukázkovou sebedemontáž. Uskupení, které nezanedbatelná část veřejnosti vítala jako spasitele, se zvrtlo na houf ztřeštěných neumětelů řešících výhradně potíže, jež si sami zavinili a občas i na nich usilovně pracovali.
Je krátce před jednou v noci, Bernd Schlömer (41) sedí v berlínském baru a unavenýma, zarudlýma očima si prohlíží displej svého chytrého telefonu. Před ním stojí pivo, v televizi běží záznam závodu v biatlonu. Mobil mu hlásí, že přišla zpráva. "Zítra bude zase pořádně horko," říká bez ohledu na to, že venku panuje vlezlá, studená noc.
Bernd Schlömer své piráty zná. Šéfuje jim. Přesněji řečeno předsedá, protože mnohem víc než razantní vůdce vystupuje jako usmiřovatel protichůdných nikoli křídel či frakcí, ale individualit. Zažil s nimi bezpříkladný vzestup a stejně dech beroucí pád. Pirátská strana rozvířila usedlé vody německé politiky jako dravá vyhladovělá štika. Zasazovali se o naprostou průhlednost veřejného života, svobodné využívání internetu, o rozhodnutí, do nichž by na síti mluvili všichni. Usadili se ve čtyřech zemských parlamentech a letos na jaře jim průzkumy s 13procentní voličskou přízní senzačně přisoudily pozici třetí nejsilnější síly na celostátní úrovni.
Střih: prosinec 2012, obliba čtyři procenta. "Místo abychom skočili po podstatných tématech, do nekonečna jsme se rafali mezi sebou," hřímal Schlömer na sklonku listopadu na sjezdu v Bochumi, jenž měl zakopat válečné sekery a dát beztvaré posádce tvář.
Přišel v sandálech
Dvě třetiny Němců míní, že internetové uskupení nelze brát vážně. Důvod? Přínos pirátů k řešení palčivých celospolečenských témat – eurokrize, energetiky, postoje k přistěhovalcům – se podle mínění veřejnosti blíží nule.
Skoro to tak vypadá, že jediným, oč se lidé pod vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty dokážou spolehlivě postarat, zůstává výstřednost. Jednatel Johanes Ponader (35), příjemce sociálních dávek, dorazil do jedné televizní diskuse v otrhaném hábitu a v sandálech. "Sandály nosili i Ježíš i Steve Jobs, guru Applu," hájil se.
Julia Schrammová dlouho náruživě hlásala, že duševní vlastnictví není nic jiného než odporný přežitek. Pak vzala zálohu sto tisíc eur (2,5 mil. korun) za knihu Klikni na mě. Vyznání internetové exhibicionistky. Když se publikace objevila v obchodech, začala na svých autorských právech nesmlouvavě lpět.
Mnozí dokonce rovnou pokládají funkce a prchají. Gerharda Angera, jenž dovedl loni v září piráty do berlínského zemského sněmu, srážka s realitou rozladila natolik, že veřejně doporučil, aby lidé jeho posádku už nevolili.
Předsedu politika pronásleduje na každém kroku
Rozčarování se nevyhnulo ani Schlömerovi. "Nepochybuji o tom, že politika připraví každého o vnímavost a citlivost, zatvrdí ho až nesnesitelně. Ve straně nemám přátele. Kamarádím se s několika kolegy, ale opravdoví přátelé to nejsou. Přišel jsem o soukromí. Děti už skoro nevidím," postěžoval si týdeníku Der Stern.
Navíc svou partu neřídí na plný úvazek. Živí se jako vládní ředitel pro financování obou vysokých škol bundeswehru, v osobním oddělení sekce akademického vzdělávání, ve zkratce P 15, na spolkovém ministerstvu obrany. Předsedou se stává, až když má padla – po 17. hodině.
"Novináři se mě až umanutě snaží načapat – jestli neposílám v pracovní době předsednické e-maily, nespojuji služební cesty se stranickými záležitostmi. Nemohu si už ani sednout na balkón, protože soused chce probírat politiku," uzavřel.
---
Ve straně nemám přátele Bernd Schlömer, šéf Pirátů
O autorovi: Připravil Vladimír Plesník, Berlín
Internetová šikana vyhání hluchou naději
Toužila stát se první neslyšící poslankyní Spolkového sněmu, avšak z velkého snu možná zůstane jen trpká pachuť. Pirátka Julia Probstová (31) oznámila, že z politiky nejspíš vycouvá. Kvůli posměškům, jimž musí čelit.
"Rozhodla jsem se, že se pravděpodobně stáhnu ze všeho, na čem mi tolik záleželo," napsala na Twitteru.
Němci si ji přitom oblíbili ještě před tím, než se dala na politiku. Fotbalová fanatička se proslavila při mistrovství světa v roce 2010 v Jihoafrické republice. Tisícům čtenářů svého blogu a na Twitteru pod jménem Pastva pro oči sdělovala vše, co mikrofony nedokázaly zachytit. Jako přebornice v odčítání ze rtů rozeznala, co na sebe hráči křičí i jak se trenér Joachim Löw rozčiluje. Piráti ve spolkové zemi Bádensko Württembersko ji vynesli na třetí místo kandidátky pro volby do Spolkového sněmu na podzim 2013. Média ji svorně označovala za jednu z největších pirátských nadějí.
Nevzdávej to!
Pak se nechala přemluvit a vystoupila v diskusním pořadu televize ZDF Login. Nepoužívala posunkovou řeč, mluvila. Reakce snesla srovnání s úderem do tváře. "Jediné, co jí mohu doporučit, je, aby už držela klapačku," zněl jeden z internetových komentářů jejího projevu. "Jestli má trochu rozumu, tak zmlkne, jinak se jí budou všichni smát," přidal se další.
Okamžitě se zdvihly i hlasy na její podporu.
Deník Die Welt se dokonce odhodlal k nezvyklému kroku. "Julio Probstová, nenech si sebrat odvahu a pokračuj!" vybídl ji v úvodníku.
---
Švédové dopadli ještě hůř * V červnu 2009, tři roky po založení, získali švédští Piráti jako vůbec první ve volbách nad pět procent hlasů – sedm procent jim zajistilo dvě křesla v Evropském parlamentu; * podle tehdejšího předsedy Ricka Falkvinga dokázali svými tématy – například postojem k zákonu o odposlechu či voláním po otevřenosti – oslovit veřejnost; * dnes se jejich podpora pohybuje kolem jednoho procenta; * podle vlastních údajů mají 8600 členů, přičemž v nejlepších časech to bylo přes 40 tisíc; * teprve letos se seriózně začali zabývat tématy jako školství, sociální stát, veřejné finance, neutralita země; * etablované strany se velmi rychle poučily – zaměřují se na mladé lidi a na internetu jsou jako doma. Zdroj: Süddeutsche Zeitung
O autorovi: Připravil Vladimír Plesník, Berlín
