Fórum Pirátské strany

Kód: Vybrat vše

Reflex 14.02.2013 Bohumil Pečinka

Čekání na politickou obrodu

 Proč začali občanští demokraté postupně usychat 
Neúspěch v prezidentské volbě vyvolal mediální diskusi o budoucnosti ODS. 

Dlouhodobá úspěšnost politické strany vychází z jejího vnitřního fungování. Na jedné straně musí být dostatečně názorově pevná, na druhé otevřená novým vlivům. Občanským demokratům se přihodilo, že byl porušen první i druhý moment. 

LOVCI DOTACÍ 

ODS vznikla jako strana, jež se primárně zabývala celostátními tématy – měla vliv ve vládách, parlamentech a její členové se na různých fórech běžně vyjadřovali k vysoké politice. 
Nejpozději po komunálních volbách 1998 nastal v ODS malý tichý převrat. Moc na nižších a středních článcích postupně přebrali komunální politici, kteří ovládli všechny významné radnice a magistráty. 
Analogicky začali do Parlamentu, Senátu nebo výkonné rady posílat své spojence, tedy lidi, již fungovali spíš jako lovci dotací pro region. 
Tento trend se prohloubil po roce 2000, když vznikly kraje. 
Jejich šéfové, mající za zády vlivná hejtmanství, vyvlastnili do té doby dominantní vliv okresů, takže za éry Mirka Topolánka začala ODS připomínat spíše federaci krajských sdružení. 
Třetí fáze nastala po volbách 2006. Premiér Topolánek tehdy odhodil dosavadní ekonomický program ODS a svým příkladem zavedl hry bez hranic. Politika jako byznys stvořila nový typ krajských šéfů, kteří dostali nepřesné označení kmotři. Jde o straníka, jenž nemá na nic názor, neaspiruje na vládní nebo parlamentní funkce, zato disponuje umělou většinou uvnitř své krajské organizace a jeho hlavním zájmem je "zprocesovávat" věci ve veřejné sféře. 
Topolánkovi, jemuž se z duše protivilo řízení politické strany, se tito "kmotři" zdáli být ideálními partnery, s nimiž se vždycky nějak dohodl. Výměnou za to dostal klid na práci, přičemž ODS to vnitřně umrtvilo. Současně se drasticky zúžil počet lidí schopných dělat vysokou politiku. 

ÉRA USYCHÁNÍ 

Kdyby se v říjnu 2009 uskutečnily mimořádné volby do Poslanecké sněmovny, skončila by ODS v zasloužené opozici a byla by přinucena k seberefl exi. Ústavní soud však volby zrušil, čímž narušil přirozený politický cyklus. Namísto do opozice pak v létě 2010 oslabená ODS převzala vládní kabinet. 
Místo rozkvětu nastala éra usychání, která našla svůj projev v komunálních (2010) a krajských (2012) volbách, v nichž občanští demokraté neudrželi pozice ani ve svých baštách. Neúspěšné krajské a městské vládní garnitury také odmítly převzít odpovědnost za své prohry a zůstaly dál ve svých křeslech. 
O to radikálněji začaly po neúspěšných prezidentských volbách útočit na Petra Nečase. Absurdní je, že první hlasy se ozvaly z organizací jako Praha 10 nebo části Prahy 11, což jsou sdružení, kde mají někteří jejich představitelé blízko k něčemu, co by se s malou nadsázkou dalo nazvat organizovaný zločin. 
Na druhou stranu se současně začali ozývat lidé, kteří chtějí ODS skutečně pohnout, a na veřejnosti se objevila první jména nových lídrů. 

POLITICKÝ ASOCIÁL 

Nejčastěji se v médiích mluví o exministru spravedlnosti Jiřím Pospíšilovi. Jeho problémem uvnitř ODS je, že ho pro jeho povahové vlastnosti moc lidí nemá rádo. 
Jestliže bereme politiku (podobně jako například fotbal) za týmovou hru, pak je Pospíšil spíš politický asociál, krajní individualista, jenž nemá skutečné politické přátele a spojence, ale jen aktuální přátele a spojence, které je během hodiny schopen zaměnit za ještě aktuálnější přátele a spojence. Uvnitř ODS mu tato obojakost znemožňuje kariérní postup. 
Pokud o jeho angažmá někdo uvažuje, pak maximálně ve stylu: ano, Jirka to má dobré u novinářů, takže bychom toho měli marketingově využít, například jako nezávazného volebního lídra. Otázku nástupnictví po Petru Nečasovi to však neřeší. 

OTEVŘÍT SE 

Jednu z možností, jak obrátit trend postupného usychání, je otevřít se lidem z nestranického světa. Jinými slovy, když není ODS evidentně schopna tyto lidi s kreditem sama vygenerovat, bylo by dobré je převzít na různé typy kandidátek. 
Není to sice dvakrát demokratické, ale primárky uvnitř ODS, jež mají často blíž k zápolení mrtvých duší, jsou ještě horší. 
A tady jsme u jednoho paradoxu. Byl to právě Petr Nečas, který ve svém kongresovém projevu v listopadu 2012 tuto taktiku doporučoval, a byl to současně on, jenž dosadil jako ministry vnitra a školství experty z nepolitické sféry a současně vícekrát podpořil pražského primátora. 
Problém dnešního názorového vření nevření v ODS je, že nemá nějakou platformu a příliš se v ní mísí hlasy skorozločinců vedle oprávněně nespokojených členů nebo voličů. 
Kdo tento rozpor rozlouskne a dá mu věrohodné politické vyjádření, stane se příštím předsedou a možná i obroditelem ODS.