Danir píše: jak drží vlajku Antify, kterou já osobně považuji za v podstatě stejné zlo, jako neonacisty.
Byla o tom nedávno docela velká flamewar na amerických sociálních sítích... po takovém tom najetí autem do davu demonstrantů a tak.
Dlužno říct, že teorie, že "antifa je v podstatě stejné zlo, jako neonacisté" šíří v podstatě.. neonacisté, jejich sympatizanti a různí latentní fašisté. (Navíc je tam takové to americké specifikum, kdy oni mají pocit, že si zaslouží absolutní svobodu - třeba i svobodu být rasisty).
Pouliční střetů mezi "antifašisty" a "neonacisty" jsem se nikdy neúčastnil, v časech mého mládí, když to u nás začínalo. Věřil jsem v nějaký inteligentní, nenásilný, přirozený antifašismus, který by vycházel prostě z historistické zkušnosti. Bohužel, celá věc je daleko složitější.. měli jsme tu taky nějaké ty zjevně rasově motivované vraždy a tak.. nejde zůstat tak neutrální jako v čase, kdy to vypadalo, že příslušnost k jedné nebo druhé straně je v podstatě jen otázkou vkusu a ve skutečnosti jde o záminku se porvat s tou druhou partou.
Metody (ne)vedení debaty a její nahrazení akcí, které reprezentuje Antifa, mě mohou v důsledku připadat více neužitečné, než užitečné... ale nikdy bych nezašel tak daleko, abych prohlásil, že představují stejné zlo jako neonacisté. To fakt ani náhodou. (Nevšiml jsem si, že by na antifašistických demonstracích vzývali Stalina, gulagy, nebo tak něco.. nebo že by se hnutí točilo kolem popírání jeho zločinů, apod.)
To, že bych některé věci sám nedělal, neznamená, že jde zařadit vše, co bych neudělal, do nějaké mravně indiferentní škatulky.
Přemýšlel jsem v 90tých letech, jak by měl vypadat "inteligentní antifašismus" - místo demonstrací, které se snaží o jaké zrození kolektivu či pocitu komunity skrz davovou psychózu, místo opakování klišé a poněkud dogmatického přístupu. Směr, kterým jsem se vydal, se zamýšlel spíš nad právy jednotlivce, právy na odlišnost, právy na individuální zkušenost, pokud nezasáhne do svobod jiných jedinců - o společnosti se zamýšlel z toho hlediska, jestli je otevřená, tedy jestli připouští možnost vývoje svých vlastních pravidel v čase - a vyústěním tohohle směrování bylo právě spoluzaložení Pirátské strany, u které mi přišlo, že se právě tomu správnému směru dost přiblížila.
Piráti jsou tu pro ty "přirozené antifašisty", kteří se někam dále vyvíjí, a kteří pochopili, že jediným způsobem, jak se bránit znovuzrození různých totalitních autoritativních systémů je znovu začít experimentovat s demokracií a jejími mechanismy. Podle mě je to i určité voličské jádro - určitá skupina, na kterou bychom cílili, kdybychom vynaložili na kampaň vysloveně nulové prostředky.
Nevidím na tom nic překvapivého a pro koho jsme kvůli tomu nevolitelní.. inu, pokud vím, nikdy jsme neměli v programu stát se jedinou univerzální stranou pro všechny... jsme jedném z odstínů pluralitní demokracie a nemá cenu všechny barvy slévat dohromady a vytvářet hnědou (to už radši vyrobéme tu naší černou, že jo
