Piráti získali ve Fialově vládě velmi důležitý a viditelný post ministra zahraničí.
Ministr zahraničí Lipavský byl několika matadory české zahraniční politiky za své dřívější postoje veřejně pochválen. Může ho ministerská funkce změnit?
Může - záleží také na jeho okolí.
Ve vztahu k Rusku by bylo krajně nešťastné, kdyby se Lipavský uchýlil k nyní mnoha Piráty tolik oblíbenému "pragmatismu". Naopak - pevná zásadovost - to je správný postoj. Varující budiž "pragmatismus", který zvolili Chamberlain a Daladier v Mnichově v roce 1938.
V nejvyšších vojenských a politických kruzích Putinova Ruska se pohybují lidé, pro které je prostý lidský život ničím, a panování vším. Dennodenně ruská státní média útočí na Západ, i zrádný Východ, což jsme (kromě Ukrajiny) údajně také my - naše republika. Ovšem, veškerá ta silácká rétorika je futrována množstvím výmyslů a lží, což nesvědčí o síle, ale právě naopak - o slabosti Putinova Ruska.
Hospodářsky a politiky silné Rusko by otevřeně mluvilo o svých zájmech, a své invazní síly by do blízkého i vzdáleného zahraničí neexportovalo "pod rouškou tmy" a se skrytou identitou.
Hospodářská výkonnost obrovitého Ruska se rovná hospodářské výkonnosti nepoměrně menší Itálie. Jediné, co světu může Rusko nabídnout, jsou jeho surovinové zdroje. A dodávat suroviny Evropě je pro Rusko méně riskantní, než spolupracovat s ekonomickým gigantem Čínou, které již nyní náleží "půl Sibiře".
To si vedení Ruska uvědomuje, a proto se uchyluje k oné "maskirovce".
Domnívám se, že Česká republika může bez okolků s Ruskem jednat "z pozice síly".
Z pozice síly zásad, jako zastánce pravdy a spravedlnosti.
Pan Lipavský by měl trpělivě vyvracet drzé lži jak mluvčí Zacharovové, tak soudruha Lavrova. A nabízet prostou pravdu.
Dále je třeba neustále opakovat prostý fakt:
Totiž - že prostí Rusové nejsou Putinův režim.
