Pozornosti hodné články

[Petr.Vileta]

Daně. Rozpočet. Průšvih - Aneb den po Senátu
https://blog.aktualne.cz/blogy/ludek-ni ... emid=38404

[davkol]

Konzervativní klimatická politika: plánování, levicová řešení a jaderná energie

Alexandr Vondra s dalšími autory vydal knihu, v níž se snaží definovat konzervativní ekologickou politiku. Výsledkem je text, v němž pravicoví aktéři soustavně a mnohde explicitně legitimizují agendu ekologického a klimatického hnutí.

…

Myšlenkový postup většiny kapitol knihy je takřka stejný. Nejprve vytvoření slaměného panáka domnělého přehnaného klimaalarmismu (kterou reprezentuje jen Greta Thunbergová nebo Evropská unie), přes přidání několika mýtů o ekologické politice až k ujištění, že nelze poroučet větru a dešti (z téhle fráze už na sedmdesáté stránce bolí hlava) a že člověk je tvor vynalézavý a se vším si poradí.

Východiskem pak jsou „racionální“ řešení, o kterých ekologické hnutí mluví už desítky let. Nejzajímavější na celé knize tak není fádní nálepkování klimatického hnutí coby nepřítele všech lidí, ale povaha nabízených řešení. Vyjma důrazu na jadernou energii a stavbu přehrad totiž většina z nich zapadá do toho, co běžně požaduje klimatické i ekologické hnutí. A popravdě tato řešení nejsou ani moc pravicová ani konzervativní.

…

Radek Kubala
8. prosince 2020
Deník Referendum

[Dalibor.Zahora]

Prodejci předplacených SIM karet by měli mít právo získávat rodná čísla zákazníků, kteří si kupují předplacené SIM karty do mobilních telefonů. U cizinců by pak směli získávat údajů více, například jejich jména, data narození nebo bydliště. Tyto údaje by pak předávali operátorům. Počítá s tím pozměňovací návrh poslanců ANO Moniky Červíčkové a Jiřího Maška k vládní novele zákona o elektronických komunikacích, který oba poslanci předložili ve Sněmovně.

https://www.echo24.cz/a/S5YnE/ano-chce- ... -sim-karet
https://www.facebook.com/denikecho24/po ... 6791890758

[Dalibor.Zahora]

Velký bratr postupuje. V belgické provincii Limburg na východě Vlámska plánují během vánočních svátků provádět speciální kontroly. Policie totiž bude používat drony s termokamerami, aby zajistila, že nikde nebudou porušovány zákazy shromažďování a další opatření proti šíření koronavirové nákazy, a že se nikde nebude používat zakázaná zábavní pyrotechnika. O použití policejních dronů v některých oblastech Belgie informovala tamní média s odkazem na agenturu Belga, o termokamerách v Limbourgu pak například RTL.

https://echo24.cz/a/S9DCq/o-vanocich-bu ... e-shlukuji
https://www.facebook.com/denikecho24/po ... 0391833398

[Dalibor.Zahora]

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/miku ... uti-133639

[Vaclav.Vcelica]

Poprosil bych všechny zákonodárce, aby si před hlasováním o rozpočtu na rok 2021 přečetli následující článek a zamysleli se, zda schodek státního rozpočtu ve výši 800 mld.Kč za roky 2020 a 2021 a podpora protikoronavirových opatření za to opravdu stojí. Zamyslete se, zda a nakolik tím prodloužíte život, komu a o kolik let. Co ještě má smysl a co ten smysl postrádá. Ještě před rokem se na toto téma dala vést debata, dnes je ta debata zakázána, respektive ta konstruktivní, bez znesvářených táborů a nálepkování, se nevede.

Cena lidského života: 1,2 milionu ročně Stát si určil hranici, kolik je ochoten zaplatit za lék. Některé země takový postup zakazují

Hana trpí rakovinou plic v posledním stadiu. Lékařka jí doporučila nový biologický lék, který jí pomohl. Stojí však 100 tisíc měsíčně a pojišťovna ho odmítla proplácet. Musela se tak s ní soudit a při nakonec vyhrála.

O tom, které léky mohou být uhrazeny, rozhodují především ekonomické parametry. Tedy poměr mezi náklady na daný přípravek a tím, co pacientům přináší. Přínos pro pacienta vyplývá z klinických studií, kde se sleduje prodloužení doby přežití anebo prodloužení období, během kterého se pacientův zdravotní stav nezhoršuje.

Na jejich základě Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) určil maximální hranici, do jaké může být nový lék standardně hrazen pojišťovnami. „Hodnota lidského života je při vstupu přípravku na trh stanovena ze strany státních orgánů na 1,2 milionu korun za rok,“ řekl LN právník Jan Strnad z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners.

Problém je však v tom, že Evropskou komisí podporované sdružení vědců Echoutcome vydalo doporučení, které parametr roku života v plné kvalitě (QALY, z angl. quality-adjusted life year) označilo za nevědecký a navrhlo ho opustit. Má totiž řadu problematických vlastností.
Nejde jenom o skandál, že fakticky opatřuje člověka cenovkou jako zboží, ale i o některé paradoxní výsledky. Jeho hodnota je například stejná, pokud matce dítěte, která umírá na rakovinu prsu, prodlouží lék život o dva roky na 50 procent plného zdraví nebo o čtyři roky na 25 procent plného zdraví. Jenže z pohledu matky rozhodně nebudou mít obě možnosti stejnou váhu.
SÚKL ovšem upozorňuje, že daný postup mu předepisuje zákon. „Nám ekonomicky příbuzné státy visegrádské čtyřky mají tuto hranici dokonce nižší než Česko,“ dodala mluvčí úřadu Barbora Peterová. Například na Slovensku je to zhruba 600 tisíc korun.

Zásadní problém je rovněž v tom, že před hodnotou roku života v plné kvalitě (QALY) si nejsou všichni rovni. Vzhledem k očekávané délce života totiž upřednostní ženy před muži, mladé před starými a zdravé před chronicky nemocnými. Lze tak říci, že je v rozporu se zákazem diskriminace.

Mnozí odborníci proto upozorňují, že hodnocení by v Česku mělo být komplexnější a mělo by zahrnovat nejen ekonomické, ale také sociální, právní a politické dopady. Jenže zatím se to neděje. „V současné době nejsou metodiky, které by do nákladů byly schopny zahrnout také sociální náklady, tedy například skutečnost, že pacient bude moci ještě několik dalších let plně pracovat, anebo snížení délky a počtu hospitalizací, a tedy snížení výdajů z rozpočtu veřejného zdravotního pojištění,“ potvrdil LN advokát Jan Strnad z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák& Partners.

Je přitom jasné, že pokud se hodnocení netýká jen úzkého pohledu plátce, ale berou se v potaz i celospolečenské náklady, tak lze dospět k jiným výsledkům. Pokud by například nějaký lék přinesl rok života navíc za tři miliony navíc oproti dosavadním dostupným terapiím, tak by úhradu od pojišťovny standardně nyní nezískal. Mohl by však, pokud by hodnocení zahrnulo také fakt, že daný lék prodlužuje lidský život v průměru o dvacet let a po tuto dobu může léčený jedinec přispívat svou prací na hrubý domácí produkt stovkami tisíc ročně.

Problém vzácných nemocí
Jedním z případů, kdy pouze ekonomické hodnocení nefunguje, jsou vzácná anebo velmi vzácná onemocnění. V takovém případě je možné využít paragraf 16, tedy žádost o výjimku na základě toho, že léčba představuje jedinou možnou terapii.
Tímto způsobem se nyní k pacientům dostávají léky už za více než miliardu korun ročně, což se nelíbí ministerstvu zdravotnictví. To chce ještě letos předložit novelu, jež by pravidla úhrady léků na vzácné choroby a vysoce inovativních léčivých přípravků změnila.
„Nechceme posuzovat jejich nákladovou efektivitu, protože víme, že léčba jednoho pacienta může stát až desítky milionů ročně. Chceme vytvořit kolektivní rozhodovací orgán, který dá jasné stanovisko, jestli lék je účinný a jestli zvyšuje kvalitu pacientova života,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO).

Onemocnění se dnes považuje za vzácné, pokud postihuje méně než jednoho člověka z 2000. Odborná literatura popisuje něco mezi 6000 a 7000 vzácných onemocnění, z nichž většina má genetický původ. U přípravků na tyto nemoci by se ve větší míře posuzoval také širší celospolečenský pohled. Některé z nich přitom úhradu od pojišťoven mají už dnes, a to třeba i na základě dohod o sdílení nákladů a rizik mezi pojišťovnou a výrobcem léku.

Mezi extrémně drahá léčiva patří například Spinraza, kde terapie pro jednoho pacienta přijde ročně na zhruba 15 milionů korun. Jde o lék určený k zmírnění spinální muskulární atrofie (postupné ubývání svalstva včetně dechového), která se v Česku týká asi 200 pacientů. Astronomické výše pak dosahují léky pro hemofiliky, z jejichž řad byl loni vůbec nejdražší pacient. Za jeho roční léčbu zaplatila VZP více než 74 milionů.

Proti je i americký Kongres
Omezování péče na základě nákladů na jeden rok života v plné kvalitě ve světě zakázal například německý ústavní soud či americký Kongres.
V Evropě kromě Německa už hodnotu QALY nepovoluje Estonsko, Lotyšsko, Švýcarsko a nově ani Španělsko. Asi devět dalších zemí umožňuje použít alternativně jinou hodnotu, a to počet získaných let (LYG – life years gained), bez ohledu na kvalitu prožití těchto let, protože tento parametr je považován za příliš subjektivní.

SÚKL ovšem upozorňuje, že přestat používat hodnotu roku života v plné kvalitě není jen tak a že i jiné metody mají své mouchy. „Pokud by se následoval příklad jiného státu, který QALY nepoužívá, nestačilo by pouze přestat používat QALY, ale bylo by nezbytné převzít i jiné postupy a nástroje, které daný stát místo toho používá (na příkladu Německa lze ukázat, že kvalita života je i přesto jedním z klíčových parametrů) a které jistě také mají své nedostatky, pro které by se musela hledat řešení,“ uvedla mluvčí úřadu Barbora Peterová.
Podle zastánců parametru roku života v plné kvalitě objektivnější systém pro hodnocení nových léků zatím nebyl vynalezen. Navíc poskytuje jasná pravidla pro všechny zúčastněné, což je oproti dřívějším kategorizačním komisím jasný posun vpřed.

Nejdražší pacienti v Česku
Klienti Všeobecné zdravotní pojišťovny, za jejichž léčbu
vydala loni pojišťovna nejvíce peněz
1. muž (43 let), Jihomoravský kraj
74 123 190 Kč (hemofilie)
2. muž (77 let), Ústecký kraj
37 330 486 Kč (hemofilie)
3. žena (44 let), Ústecký kraj
18 781 807 Kč (primární plicní hypertenze)
4. muž (8 let), Karlovarský kraj
17 588 344 Kč (svalová dystrofie)
5. muž (15 let), Středočeský kraj
14 600 633 Kč (svalová dystrofie)
6. muž (48 let), Plzeňský kraj
14 288 701 Kč (pompeho choroba)
7. muž (16 let), Středočeský kraj
13 616 648 Kč (mukopolysacharidóza)
8. muž (63 let), Praha
13 155 683 Kč (hemofilie)
9. muž (34 let), Pardubický kraj
12 939 128 Kč (hemofilie)
10. muž (63 let), Středočeský kraj
12 724 201 Kč (hemofilie)
Pozn.: Data jsou jen z VZP, která měla loni
nejdražšího pacienta v Česku. Na další
místa by v celorepublikovém žebříčku
pronikli i pacienti jiných pojišťoven.

Život v procentech Z analýzy správních řízení o vstupu nových léků na český trh vyplynulo, že v 97 procentech případů je poměr nákladů a přínosů nižší než 1,2 milionu korun za jeden získaný rok života v plné kvalitě.

Naproti tomu jde statistika ministerstva zdravotnictví Průměrný věk zemřelých pacientů pozitivních na COVID-19 je 79-80 let a český statistický úřad nám sděluje, že průměrná délka dožití je 76,33 let u můžů a 82,10 let u žen (v průměru 77,16 po započtení poměru narozených chlapců a děvčat - 100/95).

Žijeme ve státě,kde se sbírají víčka od PET flašek, aby se malým dětem dostalo adekvátní péče v našem zdravotnickém systému. Přišel rok 2020 a svět byl obrácen vzůru nohama. Já neříkám, že se nemělo a nemá dělat nic. Ale říkám, že některá, možná většina opatření a nákladů těchto opatření pro společnost, jsou v ostrém kontrastu s tím, jak jsme vnímali hodnotu lidského života doteď. Veďme debatu, jak nastavit novou laťku v této ošemetné otázce. A chápu i ty, co budou říkat, že cena života se nedá vyjádřit penězi. Podle mne ta laťka bude vždy narážet na meze výše zdravotního pojištění. Jestli o další diskuzi mezi sebou máte chuť, založte si vlákno. Můžete si tam mezi sebou psat, že třeba celá síť rychlovlaků měla stát 650mld.Kč a podobné nesouměřitelné věci s lidským životem. Mezitím, svět se párkrát otočí. Tohle mělo sloužit jako podnět k zamyšlení pro @poslanci , co vidí i ten les a nejen pouhé stromy. Mimochodem, zeptejte se lesníků, co se stane se mladým smrkům, když jim poškodíte terminální pupeny. Něco podobného nyní děláme našim dětem.

[Dalibor.Zahora]

Předseda ODS Petr Fiala pak mezi vyjmenováváním politických úspěchů Trumpa zmínil "etickou konzervativní agendu" potratů.
https://twitter.com/MichalBerg/status/1 ... 2785400837

Fiala: ... Trump prohrál sám se sebou. Má viditelné úspěchy, a velmi silné – ekonomické, zahraničněpolitické, stál jasně na straně etické konzervativní agendy (proti potratům, ideologii genderu, klimaaktivismu, korektnosti),
https://www.forum24.cz/populismus-neni- ... ym-volbam/

[Dalibor.Zahora]

LN 16. 12. 2020

Ba-Ba-F! Anebo někdo jiný?

Země spěje k politickému soupeření Babiš–Bartoš–Fiala. Vyloučit nelze ani překvapení
Předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda hnutí STAN Vít Rakušan se dohodli na tom, že chystaný společný volební blok povede jako hlavní lídr Bartoš, který má kandidovat v Ústeckém kraji, kdežto Rakušan v kraji Středočeském. Další jednání se vší pravděpodobností vyústí ve stvrzení této aliance, ostatně „stanoví Piráti“ už předestřeli i soupis programových priorit.

Druhý z chystaných volebních bloků, trojkoalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, už pokročil o něco dále. K volebnímu heslu „Jdeme do toho SPOLU“, k rozdělení lídrovských míst v krajích (v poměru: 9 ODS, 3 KDU-ČL a 2 TOP 09) i k dokumentu Ideová východiska spolupráce. A rovněž k prvnímu změření své podpory v průzkumu volebních preferencí. Agentura Kantar CZ trojkoalici naměřila 19,5 %, což ve studiu Otázek Václava Moravce přítomného Petra Fialu přimělo k zajásání, že je na dobré cestě k premiérskému křeslu. ANO totiž zaznamenalo na své dlouhodobé poměry nemastných neslaných 25 %. Fiala ovšem zapomněl sečíst Piráty (20 %) a STAN (10,5 %), kteří v průzkumu vystupovali zatím samostatně. Respektive opomněl to jaksi na oko, neboť ví, že předvolební kampaň pomalu nabírá na obrátkách.

Politické soupeření se u nás pozvolna formuje do podoby trojúhelníku Babiš–Bartoš–Fiala. A byť by si příznivci opozice přáli, aby oba bloky tvořily alespoň tiché souručenství namířené proti Babišovi, je zřejmé, že i vztahy mezi Bartošovou a Fialovou aliancí počínají být hodně konkurenční.

Ambice a výsledky

Závod, kdo ze zmíněné trojice přetne pomyslnou cílovou pásku jako první, má jistý smysl. Dle neformálního pravidla by měl první šanci k sestavení vlády dostat vítěz voleb, tedy ten, kdo získal nejvíc hlasů. Ne vždy se však dodržuje. V roce 2010 sice skončila první ČSSD, leč bez šance zformovat vládní kabinet. Jiří Paroubek tak předvedl přímo čítankovou ukázku Pyrrhova vítězství. A nikdo pak tudíž neměl Václavu Klausovi za zlé, že pravidlo nechal spát a sestavením vlády pověřil druhého Petra Nečase.

Miloš Zeman dokonce ústavní zvyklosti onehdy označil za idiotské. Samozřejmě, citovaná charakteristika aktuálně patří vždy pouze těm z nich, jež se prezidentovi zrovna nehodí. Nicméně pokud po příštích volbách v parlamentu vznikne konstelace, která potenciálně umožní sestavení vlády lahodící Zemanovu oku, prezident udělá vše pro to, aby ji prosadil. Primárním parametrem výběru příštího premiéra se tedy stanou koaliční možnosti dané složením parlamentu.

V tomto ohledu oba bloky dohromady směřují k nadpoloviční většině parlamentních křesel, neboť v průzkumech jejich aktéři v součtu oscilují kolem 50 %. Ovšem do voleb je ještě daleko, covidová pandemie zuří, její ekonomické důsledky si skoro nikdo nechce představovat. Zatím lze každopádně upozornit na obtíže plynoucí obecně z formování volebních spojenectví, ale i z českého volebního zákona, s nimiž se obě aliance budou muset vypořádat.

Kromě sčítací volební klauzule, kterou by však měly překonat, může jejich společné dílo zkomplikovat též udělování preferenčních hlasů čili kroužkování. Ve volbách 2002 kandidovala dvoučlenná koalice KDU-ČSL a liberální Unie svobody, i kvůli sčítací klauzuli redukovaná verze původní čtyřkoalice. Volební výsledek 14,2 % znamenal vzhledem k ambicím zklamání. A těžkou deziluzi zažili mnozí kandidáti unionistů, jimž se brána parlamentu zabouchla před nosem, poněvadž lidovečtí voliči poctivě kroužkovali kandidáty vlastní strany. KDU-ČSL tak sice na koalici oproti roku 1998 vydělala, unionisté ale přišli o jedenáct míst.

A co na to volič?

Zmíněnou dvoukoalici tvořily dva – z hlediska voličské přízně – zhruba stejně velké subjekty, a přesto tehdy disciplinovanější nebo pečlivější lidovečtí voliči hráli první housle. V rámci nyní formovaných koalic ale platí jiné poměry sil. Dle aktuálních preferencí jsou Piráti dvakrát větší než Starostové, v trojkoalici pak dominuje ODS – její menší partneři zhruba oscilují kolem pěti procent. Menším účastníkům obou společných podniků tedy hrozí osud unionistů z roku 2002. Lze se mu jistě bránit třeba výzvou voličům k respektování pořadí na kandidátní listině neboli ke kroužkovací abstinenci. Voliči však u nás kroužkují rádi, a podobný apel by je proto mohl odradit.

Strany zúčastněné v blocích sice v lecčems naleznou programovou shodu, ale s některými prioritami budou muset naložit po vzoru pytlů s pískem v koši balonu. V trojkoalici má tak například údajně platit tabu na euro a potraty.

Ďábel, jak známo, vězí v detailech. Zatímco Piráti a STAN hodlají postupovat v souladu i po volbách, trojkoalice si již naplánovala povolební rozchod. Sama se tím předem trochu degradovala do role účelového volebního vehiklu. „A co na to občan?“ mohl by se zeptat legendární moderátor polistopadového diskusního pořadu Co týden dal Otakar Černý. Občan volič je o volebním dni králem. A jméno příštího premiéra tudíž vůbec nemusí začínat na B nebo na F.

JOSEF MLEJNEK JR.
politolog

[Dalibor.Zahora]

10 let od vlny arabských revolucí, začalo to v Tunisku a byla u toho i Pirátská strana Tuniska.
Pirátské noviny 07. 01. 2011 Protivládní protesty v Tunisku, tři členy tuniské Pirátské strany unesla policie

LN 17. 12. 2020
Pokus o bilanci jedné revoluce

Arabský svět je už celou dekádu v pohybu, ale zatím neví, kam jde

Před deseti lety Muhammad Buazízí, prodavač ovoce bez licence, dostal facku od policistky, a přišel o své zboží. Jak se ukázalo, tato facka tvořila dějiny.

Mladík z ponížení, pocitu bezvýchodnosti anebo i jiných důvodů spáchal demonstrativní sebevraždu a ta neplánovaně odstartovala sérii politických změn v rozsáhlé oblasti Blízkého východu.

V roce 2011 nikdo nepochyboval, že jsme svědky epochální události: tuniský diktátor uprchl, brzy po něm odstoupil egyptský prezident, lidé začali masově protestovat v Libyi, Sýrii, Jemenu i jinde. Vypadalo to, že arabský svět se během pár měsíců změní k nepoznání.

První vlna

S odstupem deseti let se to zdá být pravdou jen zčásti. Během prvního roku padly jen dva režimy, libyjský a egyptský, přičemž ten druhý jen dočasně, protože se ten starý po pár letech vrátil, přesně podle napoleonského vzoru. K tomu jemenský prezident přislíbil, že už nebude kandidovat v dalších volbách. V Sýrii to chvíli vypadalo na násilné svržení prezidenta Bašára Asada, ale ten se nakonec udržel. Tak jako Muammara Kaddáfího v Libyi stál funkci (a život) vnější vojenský zásah, Asada jiná intervence v křesle udržela.

Ukázalo se, že v arabském světě jsou mnohem stabilnější monarchie, zatímco republiky se jeví mnohem křehčí, asi nejen proto, že samy jsou výsledkem dřívějších převratů. Druhým faktorem byla přítomnost nerostného bohatství, jímž bylo možné uplatit společnost.

Petrodolary nezachránily Kaddáfího nejen kvůli vojenské intervenci, ale i proto, že – podobně jako v dalších zemích, zejména Sýrii a Jemenu – společenský pohyb rozmrazil nevyřešené vnitřní problémy, jako byla nespokojenost některých regionů nebo náboženských či etnických skupin. Vnitřní nerovnováhy některé diktátory také pomáhaly udržet u moci. Zatímco Egypťan Mubarak odstoupil, protože vojensko-byrokratická elita měla naději zachovat si postavení i po jeho pádu, Syřan Asad stojí v čele menšinových skupin, které si o svém osudu po jeho pádu nedělaly iluze a byly ochotny následovat ho až do pekla.

Krvavý průběh revolucí v prvních zemích zchladil už během prvních měsíců odhodlání lidí v dalších státech. Týkalo se to zejména zemí, které měly v paměti vlastní občanské války, jako je Alžírsko a Libanon.

Druhá, třetí a čtvrtá

Současně se dá mluvit o druhém, „odloženém jaru“. Alžírský prezident Buteflika a jeho súdánský kolega Umar Bašír rezignovali po velkých protestech až vloni. V Libanonu lidé vyšli do ulic také až v poslední době, jejich problémem ovšem není příliš silný stát, ale stát příliš slabý a fragmentovaný.

Někteří pozorovatelé už v lednu 2011 optimisticky ohlašovali velkou demokratizaci Blízkého východu, ti poučenější viděli, že se žádné opakování východoevropského roku 1989 nekoná. Demokracii nelze zasadit kdykoli a kdekoli a arabské společnosti postrádaly téměř všechny potřebné náležitosti – tradici umírněného jednání, kulturu nezúčastněné debaty, vnitrospolečenskou důvěru, soudržnost, nezávislé instituce a silnou občanskou společnost.

Oproti postkomunistické Evropě tu bylo ještě nebezpečí v podobě politického islámu, který se prezentoval jako lákavá alternativa. Jde zejména o různé inkarnace Muslimského bratrstva, kterým se podařilo přesvědčit řadu lidí, že ztělesňují náboženskou ctnost i vůli lidu. Jinou alternativou byli extremisté, v obou případech jako kdyby společnosti potřebovaly projít fází dětských nemocí, které je zabezpečí proti nebezpečným svodům. Současně je evidentní, že málokterá z vlád je skutečně schopna provést reformy, nejen politické, ale i ekonomické i společenské, které by opravdu dokázaly odstranit důvody, kvůli nimž lidé před deseti lety vyšli do ulic.

Během oněch deseti let se odehrál z Evropy mnohem méně viditelný a méně fotogenický proces – postupný růst občanské společnosti, podpořený výměnou generací, činností mnoha „politických neziskovek“ ze zahraničí a zejména odhodláním mnoha mladých lidí, často žen.

Tiché narůstání těchto struktur a zkušeností v podstatě znamená, že Blízký východ je dnes sice plný autokracií a diktatur, stejně jako v prosinci 2010, ale začíná svou druhou cestu z úplně jiné základny.

Paralelně probíhá úplně jiný experiment – budování režimu nového typu v Saúdské Arábii a některých dalších zemích. Nehledá inspiraci ve Švýcarsku, spíš v Singapuru, ne-li v Číně. Jde o režim bez demokratických ambicí, který je orientovaný na ekonomický rozvoj a materiální potřeby, ochotný nechat lidi rozhodovat o nepolitických otázkách svých životů. Jde o silnou konkurenci liberálně-demokratického ideálu, k němuž část Blízkého východu zamířila před deseti lety.

Deset let po začátku cesty za demokracií je v celém arabském světě jediná země, kde vláda nebo prezident skončí poté, co je lidé v opravdu svobodných volbách odmítnou. Je to Tunisko, vlast Muhammada Buazízího.

JAN FINGERLAND

komentátor Českého rozhlasu

[davkol]

Nový šéf Rady České televize Matocha porušuje zákon i novinářskou etiku a lže

Novopečený šéf Rady České televize Pavel Matocha dlouhodobě porušuje zákony České republiky. Ovládá zcela netransparentní neziskovku, která získává statisíce korun od státem ovládaných firem, od obcí a od obcemi ovládaných firem. Ve sponzorské smlouvě se podepsal pod lživé informace. Navíc jako novinář podvádí čtenáře, když porušuje elementární pravidla profese a propaguje výrobky, ze kterých má prospěch on sám, jeho neziskovka a jeho firma.

Ondřej Neumann
21. prosince 2020
Hlídací pes