Ahoj, jmenuji se Jan a jsem ex-Pirát.
Chtěl bych se podělit o svou zkušenost, protože chápu, čím právě procházíš.
To období po odchodu ze strany, kdy máš pocit křivdy a zmaru, trvá tak rok. V první fázi vidíš jen konkrétní viníky. Nedá ti to, chodíš denně na forum, stále hájíš své zásady a prosazuješ co považuješ za správné. V otázce odchodu jsi rozpolcený, ale aspoň to teď můžeš všem konečně říct "na plnou hubu".
Po několika měsících už vidíš spíš inherentní systémové chyby. Ani tak není vyrovnání se s odchodem lehké - nepřeháním, když řeknu, že Piráti splňují většinu charakteristik sekty, včetně toho, že zevnitř to není vidět. Postupně se ale vrátíš do normálního života, bacillus politicus přejde.
POZOR! Kritické období je mezi 2 a 3 rokem po odchodu ze strany. To nastává recidiva. Člověk nabyde dojmu, že už politiku chápe, ví o co ve straně jde a hlavně jak to všechno vyřešit. Stále má slušný vhled do strany i do politiky obecně, stále má ve straně dost přátel.. A pokud si nedá pozor, dojde k přesvědčení, že „může být opravdu prospěšný”. Pokud je zrovna strana na pozitivní vlně a ke znovustoupení ho přemlouvají staří přátelé a lidi které měl rád, je velmi lehké tomuto dojmu podlehnout. Velká chyba. Abstinenční příznaky na chvíli zmizí, ale najednou zjistíš, že jsi se uprostřed kocoviny rozhodl kandidovat do některé z vyšších funkcí. Je to past, protože samozřejmě stále víš o těch systémových chybách, nic z toho nikam nezmizelo.
Po druhém odchodu se pocity změní spíš v nenávist z nenaplněných ideálů. Je lehčí chápat chyby jednotlivých lidí, jejich motivace i všudypřítomné pokrytectví samotné strany. Definitivně ztratíš o straně většinu iluzí (a o to málo co zbylo přijdeš tím, co strana bude dělat v dalších letech). Nepochybnou odměnou ale je, že opravdu začneš rozumět tomu, jak to v politice chodí - byl jsi v nejmenší možné Petriho politické misce a viděl jsi všechno z první řady. Zde je tak 50% šance, že už nikdy nepůjdeš k žádným volbám.
Nakonec, s odstupem několika let zjistiš, že to byla zábava. Víš kdo je kdo. Chápeš že rozhodující jsou charaktery lidí, ne stranická příslušnost - že prospěchář bude prospěchářem i ve vaší straně a zradí vás, hned jak to pro něj bude výhodné, i když se tváří jako andílek. Že někdo nedokáže žít bez přisátí se na státní cecek. Že zmrd bude zmrdem všude... a že když někdo upřímně a s čistým srdcem v zájmu nejvyššího dobra prosazuje nějakou ultradementní myšlenku (třeba komunismus Star-Trekovského typu), pořád to může být dobrý člověk, i když tě považuje za třídního nepřítele.
Jediné reálné platidlo v životě čas. Dokud se ten čas mění za zábavu, je to dobrej kšeft.
Když začne víc brát než dávat, je úplně v pohodě všechno v Pirátech hodit ze dne na den za hlavu.
Slibuju, že s odstupem je tohle všechno ještě mnohem, mnohem vtipnější a zábavnější.
Příležitostí na to jak prospět světu je milion a 99.9% z nich je mimo politiku.