Fórum Pirátské strany

Rád bych slyšel vaše názory na tenhle článek,přátelé :
http://www.chcemebytpestouny.cz/content ... -skupinach

Klub pěstounů jako dětský domov aneb o sourozeneckých skupinách
Vložil/a webmaster, St, 11/19/2014 - 19:50 Články pro zájemce o NRP

Většina prvožadatelů o pěstounskou péči má zájem pouze o 1-3 děti a skutečně, podle odborníků je menší počet dětí v rodině vhodnější. Ovšem, tím nám vyvstává otázka: "Co s velkými sourozeneckými skupinami?" Napadla nás taková myšlenka využít klub pěstounských rodin jako dětský domov vskutku rodinného typu.

Máme totiž takovou zkušenost, že sourozenci nemusí vždy žít v jedné rodině. Důležité však je, aby se vzájemně navštěvovali a věděli o sobě. Odborně by se to nazývá, aby měli kontakty. Klub pěstounů je k tomu ideální. Náhradní rodiny se vzájemně setkávají, vzdělávají se, vyměňují si zkušenosti a často se i přátelí. A jejich děti mají společný sociálně terapeutický program. Sourozenci umístění například do 2 různých rodin se zde kamarádí a pokud mají stejnou doprovázející organizaci, tak mohou jet společně i na tábor (výchovně rekreační pobyt).

Bohužel neziskové organizace nemohou pomáhat párovat děti, neboť v současné době toto oprávnění má jen stát, ale pokud se žadatelé u krajské psycholožky nebo na přípravě pěstounů zmíní, že plánují navštěvovat ten či onen klub náhradních rodin, je to jistá příležitost, samozřejmě pokud to odborníci zváží jako vhodné, jak pomoci velkým sourozeneckým skupinám, které by jinak pro nezájem museli vyrůstat v ústavních zařízeních.

Otázka, zda mají či nemají sourozenci vyrůstat spolu je sporná. Odborníci tvrdí, že situace každého dítěte je natolik odlišná, že nelze předem definovat, kdy a za jakých podmínek rozdělit sourozence. Pravda, v ústavních zařízeních se to dělo a možná i děje, ale jakmile se uvažuje o svěření dětí do rodin, často se hovoří o tom, že rozdělovat sourozence není vhodné.

Pokud pěstouni projeví zájem o sourozence svého svěřeného dítěte v ústavním zařízení, tak není automatické, aby se náhradní rodina doplnila. Odborník může usoudit, že dítě v dětském domově je natolik komplikované, že by se do konkrétní rodiny nehodilo nebo, že vaše svěřené dítě už další sourozence nechce. Případně může doporučit umístění příbuzného dítěte do rodiny, ale do jiné vhodnější.

Optimální rodinu pro dítě vybírá odborník, protože v ČR si nevybírají rodiče děti, ale naopak, stát vybírá rodiče dětem. Tento důležitý princip je hájen prakticky všemi odborníky, protože je to v zájmu dětí i rodičů. Budoucí pěstouni totiž často nemají tolik zkušeností jak si dítě vybrat, neznají jeho historii a specifika a je proto lepší, aby v této věci důvěřovali psychologům a sociálním pracovníkům.

Podle našeho názoru při rozdělování sourozenců také záleží na tom, jak jsou děti na sebe fixované, zda se vůbec znají. Otázkou je nutnost společné péče o děti, z nichž jedno bylo odebráno z rodiny a druhé hned po narození v porodnici a následně byly odděleně umístěny ke 2 různým přechodným pěstounkám a tudíž se zdá, že společné umístění do nové náhradní rodiny není nutné, a to i ačkoliv by bylo jistě lepší.

Též si nejsme jisti, zda je nutné například trvat na společné péči o sourozence, z nichž jedno je smyslově postižené a tudíž o něj bude nižší zájem, zatímco druhé je zdravé, majoritního etnika, v předškolním věku s předpokladem značného zájmu. Chápeme možný zájem příslušných státních orgánů společně s atraktivním dítětem umístit do rodiny i dítě nesnadno udatelné, nicméně to nepovažujeme za profesionální přístup. Pěstouni si pak mohou léta stěžovat, že původně chtěli jen tohle dítě a to druhé, že jim bylo vnuceno a aby dostali alespoň nějaké, že na to kývli.

Sourozenci bývají často i polorodí, což znamená že každé má jiného otce, např. druha biologické matky č. 1,2,3,4,5. O některé může být zájem ze strany širší rodiny druhů či manželů. Příbuzní mají ale zájem jen o to své dítě, jejich krev. Tím také často dochází k rozdělení sourozenců. Pro pěstouny je to však příležitost navštěvovat sourozence v péči příbuzných.

Tento model (část dětí u příbuzných a část v náhradní rodině) často docela dobře funguje, ale zaznamenali jsme možná jednu trhlinu. Podle Nového občanského zákoníku má péče příbuzných přednost před péčí cizích pěstounů. Jakmile osoby blízké o dítě požádají, soud jim je svěří, není-li důvod zvláštního zřetele, aby tak neučinil. Ale to jsou běžná rizika pěstounské péče a nutno říci, že se to stává velice málo často. Příbuzní mívají mnohdy důvod, proč chtějí pečovat pouze o to či ono dítě a o jiné nikoliv. Soud navíc musí nejprve zjišťovat zájem příbuzných, než svěří dítě do péče nepříbuzenských pěstounů, takže k opomenutí širší biologické rodiny by nemělo docházet a tudíž by teoreticky náhradní rodiče neměli mít obavy, že se kdesi vynoří teta, co si děti vezme zpátky. I když i to se může stát, není vyloučeno.

Pokud tedy dojde k rozdělení sourozenců do různých přijímacích rodin, které jsou vzájemně v kontaktu, není to asi úplně nejlepší řešení, ale bývá to mnohdy řešení dobré. Například mohou být děvčata v jedné rodině a kluci v jiné. V některých takových případech by však i takové řešení mohlo sourozence citově poškodit. Vše záleží na posouzení odborníků.

Závěrem bychom se rádi vrátili k myšlence v nadpisu: "Klub pěstounů jako dětský domov." Bylo by hezké, kdyby se dali dohromady čekatelé ochotní přijmout rozdělenou sourozeneckou skupinu. Třeba starší manželé by si mohli převzít odrostlejší děti a mladší zase ty maličké. Zájemci se mohou dát dohromady buď prostřednictvím orgánů státní správy, kterým svoji ochotu sdělí, na přípravě pěstounů a nebo členstvím v klubech náhradních rodin. Každá dobrá vůle je vítána.

Tento článek opět nebyl psán zcela odborně a znovu obsahuje spíše souhrn lidových zkušeností a nový nápad jak pomoci dětem. Pokud někde objevíte odbornou nepřesnost či pokud byste téma chtěli doplnit, napište nám to prosím do komentářů. Už se na ně těšíme.

David Michal píše:Na druhou stranu dle např. tohoto článku: http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/ ... 41205.html, to vypadá, že je v Česku pro děti dost zle.

Tam se píše:

Kód: Vybrat vše

Případy týrání za poslední tři roky
– 21 694 případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí bylo nahlášeno.
– 9698 bylo opakovaných zjištění týrání a zanedbávání.
– 1005 dětí bylo umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
– 600 dětí muselo být převezeno do nemocnice.
– 317 dětí skončilo s tělesným postižením. 
– 28 dětí zemřelo na následky zanedbání péče či týrání.

A to je vše v rodinách, od příbuzných.

Takže ono nějaké zásahy státu přeci jen být musí. A ono stát jsou lidé. Takže úplně v tom ideálním případě zasahují sousedé.

Každopádně v takovém stavu nejsme.

Mně by se fakt líbilo, aby se na dítě pohlíželo prostě jako na člověka. Vemte si, že venku taky nedám facku dospělému, protože se nerozhlédl u přechodu. Kdežto matky bušící do svých děti na ulicích, to je tady celkem běžný obrázek.

K dospělému by si to nedovolily.

Tak možná jako první přemýšlet, jak docílit stavu, kdy není normální, aby dopělej mlátil do dětí.

Pozor na čísla ve statistikách,vytvořených jinými na podporu jejich zájmů...
Všimni si,že nikde nepíšou,že děti,které museli do nemocnice jsou tytéž,které byli týrané...a do nemocnice na prohlídku vozí každé dítě,které chtějí zabavit...
Dále - neustále spojují týrání i zanedbávání do jedné kolonky.. Ale pozor,tady je ten hlavní háček CO JE TO ZANEDBÁVÁNÍ ? to totiž zákon nijak nespecifikuje a nechává to na libovůli hujerky-úřednice. A to je velikej průser.
Navíc,to,že 1005 dětí bylo umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc neznamená,že byli všechny týrané,naopak,to jsou děti,které tam rodiče museli dát,,dobrovolně,jelikož přišli o byt,o práci atd... Tudíž jsou to děti,které doplácí na to,že ÚŘAD JE LÍNÝ A NEPLNÍ SVÉ POVINNOSTI a to i přes platné zákony Tahle čísla dokazují jediné - Česká republika ve velkém porušuje lidská práva a to vědomě.

Pro zájemce o Norsko další případ....http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.c ... ?cl=438362
Rád bych upozornil,že Česká republika děti cizinců také odmítá vydat...Do Norska nemáme daleko,včetně přesvědčení veřejnosti,že se nic zlého neděje....
Ale v mediích to nenajdete,musíte na ulici

Jiri Janecka píše:Možná by si tu diskusi měl Chaos a Ondra kl. opravdu přečíst, než svým chytáním za slovíčko celou diskusi zničí.

Nemyslím si že bych byl občasným zásahem schopen zničit diskuzi ... zvláště pak upozorňováním na absurdní výroky. Jako vždycky očekávám že se dotčený zamyslí a lépe formuluje vlastní postoj. V tomto případě se tak nestalo ... a to už není můj problém.

Matce odebrali dítě, protože opustila porodnici proti vůli lékařů
Prosinec 2014
Paní Eva chtěla po bezproblémovém porodu odejít z nemocnice a užívat si první okamžiky se svým dítětem v klidu domova. Narazila však na nesouhlas lékařů a skončilo to vydáním předběžného opatření, podle kterého musela matka předat své zdravé dítě do péče nemocnice. Případ nyní řeší Evropský soud pro lidská práva.


Paní Eva porodila v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravé dítě a ještě v den porodu s ním chtěla odejít do domácí péče. Lékaři s tím však nesouhlasili, přestože matka i novorozenec byli v dobrém zdravotním stavu a porod proběhl bez komplikací. Ošetřující personál odmítl dát ženě k podpisu negativní revers v domnění, že bez toho nemůže odejít. Žena s dítětem ovšem odešla domů. Lékaři následně kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že je dítě údajně ohroženo. Sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření o předání dítěte do péče nemocnice.

Rodiče neměli žádnou možnost se k věci vyjádřit a o rozhodnutí se dozvěděli, až když jim soudní vykonavatel, sociální pracovnice, policisté a záchranáři přijeli odebrat dítě. Přítomný lékař v bytě novorozence prohlédl a shledal, že je zdravý. Přesto se matka s dítětem musela vrátit do nemocnice, kde nedobrovolně setrvali další dva dny.

České nemocnice stále odmítají ambulantní porody
V tomto případě pochybili jak lékaři, tak stát.

Lékaři vydali nepravdivou lékařskou zprávu o tom, že je dítě mimo nemocnici ohroženo na zdraví a na životě. Přitom Světová zdravotnická organizace zastává opačný názor – že zdravé dítě nemusí být po porodu v nemocnici a že domácí péče má svoje výhody. Žádný právní předpis neomezuje možnost odejít se zdravým dítětem hned po porodu. V české zdravotnictví ovšem stále přetrvává autoritářský přístup namísto respektování svobodné a informované volby rodičů dětí.

Selhal také stát – sociální pracovnice a soud, kteří se nezajímali o vyjádření rodičů, ani o zdravotní stav dítěte, a přistoupili rovnou k tak závažnému kroku, jako je odebrání novorozence z péče rodičů. Rodiče proto požadovali od státu omluvu a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 korun. Soud však jejich stížnost zamítl, protože český právní rámec neumožňuje žádné zadostiučinění za předběžné opatření. Celou věc nyní řeší Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Podniknuté kroky:
říjen 2007 > Okresní soud v Berouně nařídil předběžné opatření o předání dítěte do péče Nemocnice v Hořovicích.

duben 2008 > Byla podána žádost o omluvu a náhradu nemajetkové újmy na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které žádosti nevyhovělo.

srpen 2008 > Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli předběžnému opatření.

prosinec 2009 > Ústavní soud stížnost zamítl.

červenec 2010 > Podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

prosinec 2014 > Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení článku 8 Úmluvy (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a článku 13 Úmluvy (Právo na účinný právní prostředek nápravy)

Tiskové zprávy k případu:
prosinec 2013 > Reakce Ligy lidských práv na tiskovou zprávu ministerstva zdravotnictví ke změnám v porodnictví

leden 2014 > Právníci vyzývají rodičky: Nenechte si líbit porušování vašich práv

prosinec 2014 > Evropský soud: Česko pochybilo, když odebralo dítě matce, která krátce po porodu odešla z nemocnice

Případ je uzavřen

Tohle je hodně slušně napsané.
http://zvedavec.org/komentare/2013/08/5 ... ustice.htm

zabzicek píše:Tohle je hodně slušně napsané.
http://zvedavec.org/komentare/2013/08/5 ... ustice.htm

naopak, to je napsané tak tendenčně, že se mi ani nechtělo, číst článek celý, ale přemohla jsem se /nemohu se ubránit dojmu, že paní by potřebovala prášek/

mám jinou zkušenost, do DD se dostaly děti, až když byla jejich situace do nebe volající a spoustu dětí rodiče nechtěli, stačilo jim ozvat se jednou za 6 měsíců a a děti nemohly ani do pěstounské péče, naříkali jak je milují, ale jen je blokovali

většinou se lidi buď bojí oznámit na úřadě, že soused mlátí děti, nebo je jim to jedno
přímo ze svého okolí znám případ, kdy muž týral děti i manželku, dcera a žena utekly, syn zůstal, ale jen krátce, pak utekl také, sociálka se nikdy o rodinu nezajímala, nebylo žalobce

viděla jsem v DD spoustu rodičů a jednala jsem s nimi, naslibovali dětem hory doly, tvrdili, jak si děti vezmou domů a nikdy pro to nic neudělali, ani dopis neposlali, natož aby přijeli na návštěvu /autorce bych přála vidět ty chudáky, kteří dostali dopis a fotku a pak půl roku nic, stále ho někomu ukazovali, stále o tom mluvili, jak se máma/táta snaží a nemůže za to, že jsou v DD, postupem času méně a méně, až po půl roce přišel pohled, mezi tím měli narozeniny, nebo svátek, ale na to asi rodiče "chudáci" zapomněli/ a tak bych mohla pokračovat dál, jako ta hysterická paní

tím neříkám, že nemůže mít v některých bodech, ale jen do jisté míry pravdu,jenže v souhrnu je článek příšerně neobjektivní

Lenka Kozlova píše: ...tím neříkám, že nemůže mít v některých bodech, ale jen do jisté míry pravdu,jenže v souhrnu je článek příšerně neobjektivní

Sice popisuje nejhorší možné scénáře, ale průšvih je v tom, že takové scénáře jsou možné. A současná legislativa jim nahrává. Ty jsi nejspíš ovlivněná opačnými zkušenostmi ze zaměstnání. Je jasné, že pro některé děti je ústav nebo pěstounská péče záchranou. Jsou rodiče, kteří děti odloží, aby se o ně nemuseli starat, ale o tom ten článek není. Ten je hlavně o snadné zneužitelnosti systému, který by měl děti chránit. Se sociálními pracovnicemi jsem měl tu čest. A na jejich profesionální a lidské kvality bych nesázel. Prakticky nekontrolovatelné pravomoci jsou dost děsivé.

Lenka Kozlova píše:

zabzicek píše:Tohle je hodně slušně napsané.
http://zvedavec.org/komentare/2013/08/5 ... ustice.htm

naopak, to je napsané tak tendenčně, že se mi ani nechtělo, číst článek celý, ale přemohla jsem se /nemohu se ubránit dojmu, že paní by potřebovala prášek/

mám jinou zkušenost, do DD se dostaly děti, až když byla jejich situace do nebe volající a spoustu dětí rodiče nechtěli, stačilo jim ozvat se jednou za 6 měsíců a a děti nemohly ani do pěstounské péče, naříkali jak je milují, ale jen je blokovali

většinou se lidi buď bojí oznámit na úřadě, že soused mlátí děti, nebo je jim to jedno
přímo ze svého okolí znám případ, kdy muž týral děti i manželku, dcera a žena utekly, syn zůstal, ale jen krátce, pak utekl také, sociálka se nikdy o rodinu nezajímala, nebylo žalobce

viděla jsem v DD spoustu rodičů a jednala jsem s nimi, naslibovali dětem hory doly, tvrdili, jak si děti vezmou domů a nikdy pro to nic neudělali, ani dopis neposlali, natož aby přijeli na návštěvu /autorce bych přála vidět ty chudáky, kteří dostali dopis a fotku a pak půl roku nic, stále ho někomu ukazovali, stále o tom mluvili, jak se máma/táta snaží a nemůže za to, že jsou v DD, postupem času méně a méně, až po půl roce přišel pohled, mezi tím měli narozeniny, nebo svátek, ale na to asi rodiče "chudáci" zapomněli/ a tak bych mohla pokračovat dál, jako ta hysterická paní

tím neříkám, že nemůže mít v některých bodech, ale jen do jisté míry pravdu,jenže v souhrnu je článek příšerně neobjektivní

Tady souhlasím,jak to napsal Karel Rada. Ale za tvoje zkušenosti jsem rád taky,protože ty znáš stav,jak to chodilo před novelou a hlavně v dobách,než přišla judikatura Nejvyššího soudu. Co ještě potřebuju vědět od tebe jsou data,kdy jsi pracovala v DD. Ono před 2010 ....jak se máma/táta snaží a nemůže za to, že jsou v DD, postupem času méně a méně, .... Tak se ti rodiče mohli na hlavu stavět a neměli šanci. To neznamená,že všichni,ale pár takových jsem poznal. Abys věděla,proč mluvím o 2010 jako o přelomu,přečti si,prosím,tohle : Situace skutečná se o moc nezlepšila,jen před 2010 neměli rodiče žádnou šanci na pomoc od systému,dnes je to povinnost,kterou systém neplní.
Jinak že se ti text zdál moc revoluční ? No,autorka je zrzka,komunistka a ještě navíc nasraná matka,která má se systémem vlastní zkušenosti - ač ze soudku domácí násilí a boj o děti po rozvodu.Ale není úplný cvok,je zvolenou zastupitelkou kdesi (to už se nás ale netýká)

Jen k tomu co psal Kare chci doplnit - Lenky příspěvek je věc,kterou by podepsali asi všechny tety z domovů a kojeňáků a já jsem rád,že to tu napsala. I já můžu potvrdit každý písmenko z toho
Časem ještě doplním pohled pracovníka OSPODu,abychom mohli najít kořeny problémů.Ne všechna vina je na rodičích,ale chyby systému nemůžeme odstranit bez poznání příčin.Jen stručně - sociálky nemůžou dodržovat zákon a sanovat rodiny,jelikož nemají ve skutečnosti jak...
Problém rodičů,kteří ,,se snaží,,a místo toho,,postupně ztrácí zájem,,nebo,,se vůbec nesnaží a místo toho žijí ještě hůř,,je taky v psychologii. : http://cs.wikipedia.org/wiki/Postabortivn%C3%AD_syndrom

Symptomy

PAS se vyznačuje jednak běžnými obecnými symptomy PTSP, jako jsou např. deprese, zvýšená konzumace alkoholu a drog, návaly úzkosti a zlosti, noční můry, psychotické stavy, poruchy sociálního chování a podobně, jednak má i specifičtější projevy. Mezi ty patří např. „výroční syndrom“, strach z neplodnosti či nadměrná touha znovu otěhotnět, vyhýbání se specifickým situacím a podnětům a úzkost z nich (těhotné ženy, malé děti, gynekologické vyšetření), poruchy příjmu potravy, problémy ve vztahu k vlastním dětem, psychosexuální poruchy či náhlé nekontrolované výbuchy pláče

A pozor,to se týká i mužů,ač trošku jinak.Navíc je prokázáno,že stres a trauma dělá i z géniů neschopné trosky.A další věc - mozek se traumatu brání ,,vytěsněním,, http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyt%C4%9Bsn%C4%9Bn%C3%AD
To dost vysvětluje,,ztrátu zájmu o dítě,, a jen na okraj,také to je jednou z příčin,,syndromu zavrženého rodiče,,
Tohle jsem si prožil,takže vím,o čem píšu. A vůbec mě nepřekvapuje,že slapší povahy to zlomí úplně

Jsem rád, že tady ta psychická stránka zazněla. V tomhle je totiž Norsko a Česko úplně stejné. Ať uděláte cokoliv, OSPODu se nezavděčíte. Když nechcete zbytečně vyvolávat konflikty, které jsou spojeny s každým předáním (resp. nepředáním) dítěte - nejevíte zájem. Když to přesto děláte, v horším případě vás označí za původce konfliktů, v lepším případě verze - rodiče se nedokáží dohodnout - což ovšem vyjde na stejno. Buď necháte věci kolem toho být (nepravdivá obvinění) a pak budete za násilníka, nebo se je snažíte řešit, což vás ale naprosto zničí. Neděláte nic jiného, než že si dopisujete se soudy, policií a přestupkovou komisí. A ve finále to stejně vyjde úplně nastejno. Uběhne čas, např. 2 leté dítě má tzv. zapomínací dobu 3 měsíce a čelíte tomu, že dítě nemá žádné vzpomínky, navázání nového vztahu je obtížné, tak to necháme tak, řekne soud. Shoda OSPODu a norských sráčů je v jednom - ani jedni nemusejí před soudem předkládat důkazy, stačí tvrzení. ÚS sice několikrát judikoval, že zástupce OSPODu má být vyslechnut jako účastník řízení - tedy v postavení, kdy by měl tvrzení prokázat a protistranu mu může klást otázky, ale fakticky to žádný opatrovnický soudce neudělá. Razí teorii, že písemné vyjádření OSPODu je odborným vyjádřením státního orgánu, které se vždy bere za správné a pravdivé, dokud se neprokáže opak. Zejména tato "neurčitost" postavení OSPODu, stejně jako tzv. nespornost opatrovnického řízení jsou hlavní příčinou, která umožňuje v tomto typu řízení tzv. rozhodovací svévoli což se mezi právníky nazývá jako rozhodování podle ksichtu.

http://sportky.topky.sk/c/129487/hlinko ... mala-h-vno