Pánové,
každopádně díky za reakci.
Jenže jsem se z vašich slov vůbec nedozvěděl, na co jsem se ptal.
Ptal jsem se, čím konkrétním se paní Michailidu zasloužila o Pirátskou stranu. Četl jsem cosi o její pracovitosti, aktivitě, atd. Ale jak víme z četných případů, např. z případu pana Václava Klause st., pracovitý blb, popř. úzce zaměřený specialista, přesvědčený o své výjimečnosti, může být i společensky nebezpečný.
Velmi rád bych si napravil své mínění o, zřejmě významné a zasloužilé Pirátce, ale vy mi to svým mlčením neumožňujete. Věřím, že i jiní příznivci Pirátů by se rádi dozvěděli informace, na základě kterých by byli schopni před veřejností paní Michailidu obhajovat.
Drzé tvrzení o údajně nízké úrovni vzdělanosti kritiků paní Michailidu vypovídá více o těch, kteří něco takového napíšou. Mě naopak veřejně známá tvrzení paní Michailu vedou k pochybnostem o jejím zdravém úsudku, i o vzdělání, jako takovém. O osobnostním nastavení významné Pirátky s komunistickým přesvědčením také dosti vypovídá, že není schopna se za své pochybení slušně omluvit, a je tak zřejmě mentálně blízká jiným smutně proslulým a velmi viditelným "jájinkům", jako je např. státní alkoholik Zeman, a jeho nohsledi.
Co se týče komunistů a komunismu ... po 2. sv. válce a osvobození naší země (nejen) Rudou armádou bylo zcela přirozené, že spousta lidí viděla v komunisty vedeném SSSR žádoucí vzor a v důsledku nedostatku zkušeností a pravdivých informací považovali Sovětský svaz za ideál sociálně spravedlivé společnosti. Ke komunistům se hlásila např. manželka hrdiny protinacistického odboje, paní Zdena Mašínová, nebo vynikající herec a životní filosof, pan Miloš Kopecký. Paní Mašínová zemřela v komunistickém kriminále. "Přesvědčený komunista", pan Miloš Kopecký se stáhl do vnitřní emigrace, a svůj verdikt nad režimem vyslovil až v květnu roku 1987, "v době přestavby." Mezi komunisty byla řada pracovitých a obětavých, přitom oklamaných lidí. Utopie totiž má takový charakter. Může utvrdit v podstatě slušné lidi, aby v zájmu "vyššího dobra" dočasně konali cosi neslušného.
Těch čtyřicet let komunistického panování bylo cennou a velmi draze zaplacenou zkušeností. Někdo musel světu ukázat, kudy cesta nevede.
Náš stát, náš národ, Evropa a zbytek světa rozhodně nepotřebují novodobé utopistky typu paní Michailidu, které nás budou přesvědčovat, že osobní zkušenost miliónů lidí je zcela bezcenná, a ztracené a promarněné životy těch nejlepších z nás vyšly zcela nadarmo.
Utopické sociální inženýrství do otevřené a spravedlivé společnosti nepatří.
Žádoucí je pouze sociální inženýrství dílčí, které je evoluční, nikoli revoluční. A které zkoumá konkrétní dopady, které daná dílčí společenská reforma vyvolá. Dobrá idea může mít při své realizaci četné negativní efekty, které je třeba zkoumat a vyhodnocovat. A korigovat, aby výsledek odpovídal původní myšlence.
Stát má sloužit lidem, nikoli naopak. Tedy i politici mají sloužit lidem, nikoli ideologiím.
