Prvních deset let Pirátské strany
Přesně před deseti lety, 1. ledna 2006 ve 20:30 středoevropského času, jsem založil švédskou a první Pirátskou stranu spuštěním ošklivé webové stránky. Následně jsme 7.června 2009 prokázali úspěšnost našeho prototypu a hnutí pak dále rostlo. Nebyli jsme ovšem vždy úspěšní, a tak je důležité zachovat si skromnost a ohlédnout se do minulosti.
Datum 1. ledna jsem nevybral ze symbolických důvodů, ale z nutnosti. Na té ošklivé stránce jsem pracoval během svátků Slunovratu a ráno mě čekal běžný pracovní den, takže jsem prostě musel zveřejnit to, co již bylo hotové. Po oznámení se strhla lavina.
Následně jsem švédskou Pirátskou stranu vedl po dobu prvních pěti let a podařilo se nám splnit hlavní cíl - ukázat, že aktivisté mohou kandidovat a získat parlamentní křesla - když strana pod mým vedením 7. června 2009 uspěla ve volbách do Evropského parlamentu. Bylo to obrovské vítězství, které ukázalo, že internetová generace nemusí pasivně přijímat politické nesmysly, ale že dokážeme kandidovat a vykopnout offline generaci z jejich neefektivních práci. Následovalo mnoho dalších úspěchů v ostatních pirátských stranách. Z pozice předsedy jsem odstoupil přesně před pěti lety, pět let po založení strany, když jsem se rozhodl, že se budu na plný úvazek věnovat mezinárodnímu šíření myšlenek svobody, něčemu, co mě stále baví.
Mise
Stojíme na křižovatce vývoje používání informačních technologií: kdo je kontroluje-bude kontrolovat? Pokud je odpověď "vláda", žijeme ve společnosti typu Velkého Bratra a to tak strašné, že knihy, které se to snažily popisovat v padesátých letech, by mělý být odloženy jako příliš nezřetelné. Na druhou stranu, pokud je odpověď "občané", tak jsme ve více inovativní, kreativní a transparentní společnosti než kdy vůbec byla. V sázce je opravdu hodně.
Více méně všechny současné síly bojují o ovládnutí Internetu. Ačkoliv se tento problém může vyřešit sám, až se ve větším měřítku dostane k moci internetová generace, riskujeme, že do té doby budeme žít ve společnosti Velkého Bratra, provozované bez zpochybňování těmito budoucími silami. Naše mise byla, a stále je, vybudovat most svobody mezi dneškem a dobou, kdy se internetová generace dostane ve větší míře k moci. To bude někdy za 30-40 let. V základu naše mise byla zabránit dystopii, kterou by trvalo staletí odstranit.
Co jsme se naučili
Vyrostli jsme a uspěli jsme ve volbách ve Švédku a Německu, ale také jsme se stali obětí vlastního úspěchu (více o tom dále). Skoro jsme se dostali do Evropského parlamentu v České republice v roce 2014. Aktuálně vedeme ve volebních průzkumech na Islandu s preferencemi přesahujícími 30 procent, což by po jarních volbách v roce 2017 umožnilo mít premiéra (nicméně je to čistě moje spekulace; neznám taktické záměry islandského týmu a o premiérovi mluvím pouze na základě znalosti hrubých čísel - Islandská pirátská strana má zatím největší preference). Můžeme pozorovat, že týmy v různých zemích konzistentně pracují na tom, aby tlačili hnutí dopředu a tím jej proměňovali v realitu. Naučili jsem se, jak být zvoleni. Lépe řečeno, naučili jsme se, jak si zasloužit být zvoleni. V tom je velký rozdíl. Ale ještě jsme se nenaučili, jak si zasloužit být znovu zvoleni. V tomto potřebujeme trochu pokory. Ale ta nejdůležitější věc, kterou jsme se naučili je, že nemusíme pasivně přijímat represivní zákony, ale že je možné kandidovat a nahradit digitální negramoty.
Co jsme dokázali
Je zde hodně věcí, které jsme dokázali za uplynulou dekádu. Pro začátek: straně je dnes deset let, a jsme již druhé období v Evropském parlamentu. To je úspěch, který hraničí s nemožným.
Dokázali jsme dostat téma radikální změny copyrightového monopolu do hlavního politického proudu – platforma pirátské strany je nyní integrální součástí platformy Strany zelených v Evropském parlamentu. Zastavili jsme "třikrát a dost" a udělali jsme jej ilegálním napříč Evropou, čímž jsme zmařili copyrightovému průmyslu plány na odstřihávání lidí od internetu ve stovkách a tisících. Byly jsme klíčoví při zastavení ACTA, pracovali jsme zevnitř Evropského parlamentu, zatím co Anonymous a ostatní organizovali demonstrace napříč evropskými městy. Konečně, je zde Reda Report, kdy Jula Reda – členka Pirátské strany v Evropském parlamentu, zvolena za Německo – byla pověřena formálním zhodnocením toho, co funguje a nefunguje v EU z legislativy copyrightového monopolu, a který dokázala k dané látce vypracovat a dokázala jej v Evropském parlamentu prohlasovat. Pokud by mě někdo před deseti lety řekl, že Pirát bude formálně ve vedení posuzování copyrightového monopolu na evropské úrovni méně než deset let po založení strany, nejsem si jistý, že bych mu uvěřil. Ale co se stalo, se stalo.
Co se změnilo za 10 let
Ve skutečnosti se změnilo jen málo za deset let.
Přišly chytré telefony a nástroje se přestěhovaly ze stolu do rukou. Přišlo streamování (Pandora, Spotify, Netflix) a nahradilo svým působem torrenty jako volbu pro dodávku médií. Lidé již nevyužívají torrenty pro hudbu, ale jistě stále pro filmy a televizní pořady.
Jinak zůstávají argumenty z průmyslu autorských práv stejně hloupé jako jsme slyšeli v roce 2003. Na začátku se nám podařilo zabránit nejhorším stupiditám (zvláštně ACTA a "třikrát a dost"). Ale je stále nelegální využívat vlastní majetek, je ilegální sdílet zajímavé věci s přáteli, také je ilegální dělat zjevně dobré věci jen proto, že se to zastaralému průmyslu nelíbí. To je pitomé.
Jednoho dne jsem žertoval, že bych pravděpodobně mohl znovu zveřejnit 90% článků na tomto blogu a byly by stále platné, jako v den když jsem je psal.
To neznamená, že jsme selhali. To znamená, že boj o moc je vyrovnaný, zatímco v době našeho příchodu na scénu, se věci rychle vydávaly špatným směrem.
Tvrdé lekce: Nadužívaná Demokracie
Jedna z nejdražších lekcí byla v pochopení demokracie, pro co je dobrá a kdy to s ní nepřehánět. Švédská i německá strana selhala na tomto bodě. Detailně popisuji co se stalo ve švédské straně v kapitole sedm ve Swarmwise, ale ve stručnosti, vytvořili jsme sekci pro mládež abychom dostali vládní dotace, museli jsme ji kompletně přestrukturovat v rozporu s internetovým myšlením. A tím nám zazvonil umíráček. Jakmile proběhla změna struktury, tak hodnoty protisíťového myšlení postupně převzali vliv nad decentralizovaným myšlením davu strany a organizace se začala byrokratizovat, odehnala tím aktivisty a osobnosti, které vedli příkladem a činy a ztratila tak svojí schopnost generovat výsledky. Z organizace odměňující nejlepší aktivisty jsme se stali organizací odměňující nejlepší byrokraty. Z toho je těžké se dostat.
V Německu měli podobný příběh. Museli se přeorganizovat do klasické organizace, aby byly schopní dosáhnout na granty. Strana rostla rekordním tempem a nebylo nemožné udržet původní hodnoty, když se počet členů zdesetinásobil, a každý chtěl dostat svůj vlastní projekt do hlavní politické linie strany. Zjednodušeně, nebylo možné udržet hlavní rolí pravé ideologie svobodných informací. Vykrystalizovali dvě frakce, liberální a levicová, a od toho momentu padala německá pirátská strana, která dříve dosahovala 13% v celonárodních preferencích (což není vůbec malý úspěch na tak velikou zemi, jako je Německo).
Lekce zní, že demokracie není řešení, které se hodí všude a na všech úrovních. Demokracie je konstruována jako bezpečnostní ventil na národní úrovni a její hlavní výhodou je, že dokáže vyměnit vládu dříve, než vypukne násilná revoluce. Ale na organizační úrovni, když nesouhlasíte s představiteli, tak máte možnost jednoduše odejít někam jinam. Když to přeženeme, tak demokracie není vhodná pro řízení organizace, kde je na prvním místě dobrovolná participace, protože demokracie vytváří poražené z definice svého procesu a poražení jsou nespokojení a odcházejí jinam. Je zde mnoho lepších cest, jak vést organizaci.
Je třeba podívat se na dva nejúspěšnější open source projekty: Linux (the kernel) a Wikipedia. Ani v jednom z nich se nehlasuje, nikdy. V Linuxu se diskutuje dokud není jasná technická výhoda dané varianty, a pokud se nedosáhne dohody, Torvalds rozhodne. Wikipedia diskutuje dokud není jasné, co tvoří lepší encyklopedii. Zde je důležité ponaučení, spolu s naší zkušeností: zatímco demokracie je preferovaná na státní úrovni, tam kde nemůžete hlasovat nohama, tak na začátku Pirátských stran byla velmi nadužívaná způsobem, který odehnal lidi za velkou cenu.
Tak proč jsme to na počátku Pirátské strany takto s demokracií přehnali? Protože jsme neznali jiný způsob, jak se organizovat. "Všichni ostatní to také takto dělají." Je to velmi cenná lekce, ale postupně jsme se naučili, jak aplikovat síťovou organizaci na nové politické organizace. Později jsem o tom napsal knihu.
Zůstat věrný ideologii, i když se to nehodí
Jsme rytíři svobodného projevu. To znamená například povolit nudismus ve Spojených státech a projevy nenávisti v Německu, i přestože je to politicky nevhodné a téměř tabu. Ve skutečnosti musíme jít ještě dále, než pouze "tolerovat" takové projevy, ale zuřivě je hájit a odmítat lidi bažící po omezení svobody projevu a jejich morální postoje označit jako neudržitelné. Vyhodit tyto bojovníky morálky ze sedel ušlechtilých koní, na kterých jen předstírají, že jedou, a udělat to před zraky celé veřejnosti. Neuspěli jsme v tom díky strachu z nesouhlasu veřejnosti a to se nám neustále vrací. Je zde mnoho dalších příkladů. Pokud nemáte svobodu projevu, nemáte ani žádnou z ostatních svobod. A proto už samotná myšlenka na nějaké tabu musí být nepřijatelná.
V podstatě jsme stále teprve na začátku. Průměrná doba pro novou stranu, aby byl jeden její člověk zvolen, je 25 let. Máme toho před sebou ještě spoustu. Ale sakra, jaká to byla jízda těch deset let.
Rick je zakladatel první pirátské strany a je politickým evangelistou, cestuje po Evropě a po celém světě, aby hovořil a psal o myšlenkách rozumné informační politiky. Dříve podnikal v technochnologiích a miluje whisky.
Původní zdroj: Rick Falkvinge,
https://falkvinge.net/2016/01/01/the-fi ... oad-ahead/
